Odchov štěňat v mé chovatelské stanici


Nechovám na povahově nevyrovnaných fenách, všechny naše fenky mají složené testy povahy ve francouzském klubu (R.A.C.P.), jehož jsem dlouholetou členkou. Neodchovávám štěňata příliš často a jak je patrno z frekvence našich vrhů, naprostou prioritou pro mne rozhodně než kvantita je kvalita, a proto i volba vhodného krycího psa, tj. takového jedince, který po stránce exteriéru, povahy a zdraví plně odpovídá standardu plemene, je přepečlivě a dlouho dopředu zvažována. Prověřuji si totiž nejen krycího psa, ale i jeho sourozence a předky, vybraného kandidáta si vždy předem osobně prohlédnu, než se definitivně rozhodnu jej použít v chovu a jsem schopná si za zvažovaným kandidátem (i jeho příbuzenstvem) udělat i dlouhý výlet do zahraničí. Nikdy nevybírám krycího psa podle "hezkých foteček" kdesi na netu, neboť realita může být někdy velmi "překvapivá", ba až šokující. A někdy proces hledání trvá i několik let a nejsem-li skálopevně (tj. na 100 %) přesvědčena o správnosti své volby, pak raději žádná štěňata. Klíčovými kritérii výběru jsou pro mne zdraví + typ + povaha. Jestliže zjistím, že se v linii zvažovaného krycího psa vyskytuje nějaké "ale" v podobě dědičného zdravotního problému anebo nevyrovnané povahy, zvolím jiného plemeníka. Celou abecedu  nikdy "neudělám" a pokud plánuji vrh, tak si zpravidla chci i jedno štěně nechat doma.

Jestliže chovatel odmítne zájemcům o štěně ukázat rodiče (matku) a neumožní jim, aby si prohlédli prostředí, v němž jeho psi žijí, je to krajně podezřelé a měl by to být pro každého varovný signál! Nesmírně důležité je totiž vidět rodiče, a to přinejmenším matku (v případě zahraničního krytí) - její povahu, chování a reakce. Kvalitní CHS poznáte i podle toho, jakou péči věnuje svým psům - seniorům. Jsou-li např. kdesi "na zadním dvorku", odděleni od zbytku smečky a jsou zanedbaní či ve špatné kondici, rozhodně to nesvědčí o dobrém vztahu "chovatele" k těm, kteří jsou už pro něj z "ekonomického hlediska" nepoužitelní.

Odchov štěňat, tj. náklady za krytí v zahraničí (cesta za krycím psem, ubytování, dálniční poplatky, krycí poplatek, atd.), dále pak kvalitní výživa březí fenky a štěňat, očkování, pravidelné odčervování, čipování, vystavení europasů, atd.. nejsou v žádném případě levnou záležitostí (a v neposlední řadě i můj čas, tj. soustavná péče, probděné noci, atd.); jestliže někdo prodává štěňata s PP za podezřele nízkou cenu, mělo by to být pro zájemce o štěně varováním, takový chovatel pravděpodobně nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, aby se štěňatům dostalo té nejlepší péče a zřejmě ani rodiče štěňat nebudou příliš kvalitní jedinci. 

Mým psům věnuji veškerou možnou péči, jsou kvalitně krmeni, jsou oficiálně vyšetřeni na řadu genetických vad, jsou výstavně úspěšní: to vše stojí spoustu úsilí, času a peněz, jsou to náklady, které se nikdy nevrátí. Ovšem, že existují tací chovatelé, kteří nechají provést jen ta úplně nejzákladnější vyšetření, požadovaná zastřešujícími kluby, fenu uchovní na základě známky "velmi dobrý" a nechají ji hned po uchovnění nakrýt nejbližším krycím psem ("hlavně ať to je co nejlevnější") a už se mohou hrdě nazývat "chovateli". Jistě vnímáte ty jemné nuance v přístupu k chovu...Bohužel totiž i registrovaná chovatelská stanice může de facto fungovat jako "množírna", kde jsou chovné feny nakrývány prakticky rok co rok po sobě, aniž by takoví "chovatelé" měli podstatnou zpětnou vazbu ve formě zdravotních výsledků odchovů.

Zájemce o štěně by si měl uvědomit, že pořízením štěněte "investice" nekončí, štěně bude potřebovat kvalitní výživu a také běžná veterinární péče (očkování, atd.) něco stojí. Samozřejmě, že "chovatelům", kteří opakovaně a stále dokola používají k chovu tytéž krycí psy '"z vlastního dvorku" či z "vedlejší vesnice", takové náklady logicky nevznikají, ovšem o kvalitě, natož pak o nějaké smysluplné "vizi" chovu lze jen těžko hovořit.

Štěňata z naší CHS odcházejí do nových domovů až od 10. týdne života. V 8 týdnech je to podle mého názoru příliš brzy, neřkuli ještě dříve než v 8 týdnech (!), více viz "Řád ochrany zvířat při chovu psů" ČMKU).

Mám za to, že 9. až 10. týden jsou druhou nejdůležitější fází pro rozvoj sociálního chování, neboť na fázi imprintingu navazuje právě tato další klíčová perioda vývoje, v tomto období se prostřednictvím hry a interakcí s jejich sourozenci formuje jejich sociální chování.

Nejdůležitější fáze socializace štěňat začíná již u chovatele. Prostřednictvím hry a vzájemných interakcí se přirozeným způsobem utváří správné sociální chování. To, co je v tomto věku u chovatele zanedbáno (např. v důsledku izolace štěňat), zanechá na psychice jedince nenapravitelné škody. Štěňátka jsou očipována, noví majitelé obdrží PP, europasy, řádnou kupní smlouvu, krmení, hračku s vůní matky a v neposlední řadě manuál, kde je velmi podrobně popsán pohybový a výživový režim v době růstu. V případě, že štěně cestuje do zahraničí, zůstává u nás déle, a to v přímé návaznosti na veterinární předpisy té či oné cílové destinace. V těchto případech se štěňaty samozřejmě systematicky pracuji, učím je chůzi na vodítku, socializuji je návštěvou rušných míst, restaurací, kontaktem s jinými psy, atd.


Na co si dát pozor při výběru štěněte


Zájemce o štěně by si měl velmi přepečlivě vybírat CHS a především vidět matku štěňat, tj. její chování a reakce, je-li fena agresivní anebo bázlivá (a bázlivost by nikdy neměla být interpretována jako "rezervovanost přírodního plemene"), bude vlohy k nevyrovnanému charakteru předávat i svému potomstvu. Štěňata kopírují vzorce chování své matky, a proto by povahově nevyrovnané feny nikdy neměly působit v chovu, etický a morální imperativ však není vlastní všem chovatelům. Každému zájemci o štěně doporučuji, aby si nejprve důkladně prostudoval informace o plemeni, objel vytipované CHS, pohovořil si s chovateli, prohlédl si chovné jedince, a především si bedlivě všímal i prostředí, v němž jsou psi drženi. Teprve až poté, tj. na základě důkladného zvážení, založeného na vlastní zkušenosti a s pomocí zdravého rozumu i intuice, se samostatně rozhodl.

Za mimořádně neetické považuji dehonestování a explicitní nebo implicitní pomluvy jiných chovatelů. V případě zakladatelky našeho chovu Huescy jsem měla věru štěstí na slušné chovatele, nikdy jsem od nich neslyšela pomluvy jiných chovatelů php, tito skromní lidé se starají především o svůj vlastní chov (a o vlastní život). Oni totiž pokorní opravdu jsou, nemají potřebu to neustále zdůrazňovat. O to více si jich vážím, chovatelé tohoto typu jsou dnes již mizejícím druhem, bohužel. Jsou to vesměs téměř vždy chovatelé staré školy; chovají se zdrženlivě, natož pak aby znevažovali jiné chovatele. Čím déle se ve světě pyrenejských horských psů pohybuji, tím méně mám iluzí především o chovatelích a lidech pohybujících se okolo chovu a výstav. Spolupracuji jen s pár lidmi, které znám již dlouho, a jejichž lidské kvality jsou nezpochybnitelné a léty prověřené. Nemám potřebu být za každou cenu "oblíbena v kolektivu", mé názory jsou pevné a neměnné, nejsem součástí  mainstreamu. 

Zodpovědný chov je, budu-li parafázovat Winstona Churchilla, především "krev, dřina, pot a slzy", chovu php se dlouhodobě mohou věnovat jen lidé, kteří chovají hlubokou vášeň pro toto plemeno. Pyrenejský horský pes nepatří k módním plemenům a jeho chov není ani trochu ziskový, ale prodělečný, přistupujete-li k chovu tak zodpovědně, jak činím já.

Genetika je velmi komplikovaná vědní disciplína a exaktní predikce toho, jaké potomstvo vzejde ze spojení dvou jedinců, není možná. Já mohu jen doufat, že uvážlivou volbou rodičovského páru + s vydatnou dávkou štěstí a s boží pomocí se mi podaří odchovat pokud možno zdravé a typově homogenní jedince, což je ale vůbec ten nejtěžší úkol, jak potvrdí každý zkušený chovatel, příroda bohužel někdy koná po svém vlastním způsobu. Jedná se o reprodukci živých organismů a nikoliv o "sériovou výrobu produktů" na zakázku. Ale ani import ze zahraničí nezaručuje, že si dovezete zdravé štěně, mnozí zahraniční chovatelé neprovádějí ani ta nejzákladnější zdravotní vyšetření, a to zejména v zemi původu. Opačným extrémem je sousední země, kde je výčet zdravotních vyšetření nutných pro uchovnění dlouhý téměř jako telefonní seznam, jen ti php z tamních chovů jsou poněkud vzdáleni plemennému typu, eufemisticky řečeno.

Je důležité si uvědomit, že za každým, byť i jen dílčím krokem vpřed v chovu se skrývá spousta práce, starostí, probděných nocí a odříkání. Mám-li mluvit za sebe, tak např. já mám nějakou konkrétní vizi o směřování mého chovu, a proto hledám takové plemeníky, kteří nejsou nadužívaní v chovu, část vhodných kandidátů se často nachází v zahraničí. Krytí v zahraničí je mimořádně finančně a časově náročné, a že jde bezesporu o dost komplikovanější způsob reprodukce než využívání snadno dostupného krycího psa "odvedle", je to časově a finančně velice náročné. A může se stát, že se vydáte stovky km za psem, který není schopen přirozeně krýt, kolik nervů a peněz podobná zkušenost stojí, netřeba zdůrazňovat. Sama jsem něco takového před mnoha lety zažila s plemeníkem ve Francii, a proto považuji neschopnost přirozeného krytí za zásadní problém.

Z hlediska genetické variability a perspektivy budoucích generací php považuji nadužívání několika málo "populárních" či snadno dostupných plemeníků za velmi nemoudré, neboť jejich opakované užití v chovu dramaticky snižuje genetický fond plemene. A tento přístup není pochopitelně vázán jen na nejbližší geografické území, také v zahraničí jsou plemeníci, kteří mají podle mého soudu příliš mnoho vrhů a já osobně bych je v chovu nepoužila.

Dovolím si v souvislosti s nadužíváním stále týchž krycích psů citovat názor jednoho z nejpovolanějších, pana Ing. Jaromíra Dostála, Dr.Sc:

"Já jsem zásadně pro chov řízený, zejména pak u málopočetných plemen psů. A víte proč? Protože ve volném chovu se například často stává, že nějaký pes zazáří na výstavách a pak nakryje všechno. Ale co potom? Především u málopočetných plemen bychom se přece měli snažit rozšířit genofond jejich populace. Pokud mám 60 fen, tak by neměl dvacet z nich jeden a ten samý pes, nýbrž, ideálně 60 psů. To ovšem přepokládá dvě věci - osvíceného poradce chovu a také osvíceného majitele psa."

Je také velmi důležité si také všímat toho, v jakém věku a jak často mají chovné feny vrhy, seriózní chovatel takové informace netají. Můj názor je, že příliš mladá, ani ne dvouletá a mnohdy ledva uchovněná fenka není fyzicky ani mentálně zralá na mateřství. Já osobně jako varovný signál spatřuji příliš častá mateřství chovných fen, vždyť porod a vše s ním spojené představuje pro fenku mimořádnou fyzickou zátěž, po níž zcela logicky potřebuje dostatečný čas na rekonvalescenci a celkové zotavení (více informací - viz Řád ochrany zvířat ČMKU).

Obecně platí, že v okamžiku, kdy se z chovu php stane prachsprosté množení, logicky jde kvalita chovu prudce dolů. Kdysi jsem ve vyhlášené CHS ve Francii měla možnost na vlastní oči shlédnout, kam až mohou vést přebujelé ambice. Viděla jsem množství zanedbaných chovných fen, pokrytých čestvým i zaschlým blátem, zahradu plnou vyhublých psů v tristní kondici, odrostlá štěňata, čerstvě narozená štěňata, všude výkaly a bezútěšný nepořádek. Další představitelé tohoto noblesního plemene (dle slov chovatelky tzv. "neperspektivní") byli nacpaní do temného a mrňavého sklepa... Byl to doslova apokalyptický obraz, jenž je coby varovné memento navždy hluboce uložen v mé mysli. Nedělám si valné iluze, že by to u ostatních plemen bylo o moc lepší, ale u "mého" plemene se mne takové "prasárny" osobně dotýkají, neboť podobné "fabriky na štěňata" nesmírně poškozují pověst slušných a zodpovědných chovatelů, mezi něž se počítám.

O tom, že základ chovu představuje kvalitní fena, nemůže být sporu, a proto místo dalších slov doporučuji webové stránky pana MVDr. Štourače: