Filozofie chovu

Zájemce o štěně by si měl velmi přepečlivě vybírat CHS a především vidět matku štěňat, tj. její chování a reakce, je-li fena agresivní anebo bázlivá (a bázlivost by nikdy neměla být interpretována jako "rezervovanost přírodního plemene"), bude vlohy k nevyrovnanému charakteru předávat i svému potomstvu. Štěňata samozřejmě kopírují vzorce chování své matky, a proto by povahově nevyrovnané feny nikdy neměly působit v chovu, etický a morální imperativ však není vlastní všem chovatelům, bohužel ale ku škodě plemene. Každému zájemci o štěně doporučuji, aby si nejprve důkladně prostudoval informace o plemeni, objel vytipované CHS, pohovořil si s chovateli, prohlédl si chovné jedince, a především si bedlivě všímal i prostředí, v němž jsou psi drženi. Teprve až poté, tj. na základě důkladného zvážení, založeného na vlastní zkušenosti a s pomocí zdravého rozumu i intuice, se samostatně rozhodl a nikoliv na základě "zaručených informací" od samozvaných "odborníků" - mnohdy naprostých laiků a prvomajitelů php, zveřejňovaných v rozličných "odborných" skupinách na sociálních sítích.

Za mimořádně neetické považuji dehonestování a explicitní nebo implicitní pomluvy jiných chovatelů. V případě naší Huescy jsem měla věru štěstí na slušné chovatele, nikdy jsem od nich neslyšela pomluvy jiných chovatelů php, tito slušní a skromní lidé se starají především o svůj vlastní chov (a o vlastní život). Oni totiž pokorní opravdu jsou, nemají potřebu to neustále zdůrazňovat. O to více si jich vážím, chovatelé tohoto typu jsou dnes již mizejícím druhem, bohužel. Jsou to vesměs téměř vždy chovatelé staré školy; chovají se zdrženlivě, neprojevují se halasně na sociálních sítích, natož pak aby uráželi nebo zesměšňovali jiné chovatele či majitele a jejich odchovy.

Moje kritéria volby krycího psa jsou tato: pes musí pocházet ze zajímavých krevních linií, neboť spojení má představovat v první řadě přínos pro plemeno a chov. Nechápu, jaký má smysl opakovaně používat v chovu jedince, který má "x" potomků po celé střední a východní Evropě. Pes musí být typickým představitelem plemene a s fenou mají vzájemně doplňovat, není vhodné spojovat extrémy. Snažím se zafixovat určité vlastnosti a současně zkorigovat ty znaky, které považuji za nutné zdokonalit. Genetika je velmi komplikovaná vědní disciplína a exaktní predikce toho, jaké potomstvo vzejde ze spojení dvou jedinců, není možná. Při výběru krycího psa se nenechávám "omámit" množstvím získaných titulů, zajímá mne především typ (hlava + výraz + kostra), zdraví a povaha. V mém chovu využívám příbuzenskou (liniovou) plemenitbu, samozřejmě s přihlédnutím ke zdravotním výsledkům předků, prapředků a přímých sourozenců. Krytí naprosto nepříbuzným jedincem (outcross) bez detailní znalosti zdravotních testů rodičů a prapředků z mého pohledu obsahuje příliš mnoho neznámých proměnných, které se mohou projevit v podobě nepředvídatelných "překvapení".

Nezajímá mne, zda pes pochází z té či oné "prestižní" CHS, kde se prý dbá na "zdraví", neboť v zemi původu a v Belgii není k uchovnění povinné vůbec žádné zdravotní vyšetření, jak tedy může někdo s takovou jistotou vědět, že je nějaká "stará linie zdravotně prověřená"?

Já mohu jen doufat, že uvážlivou volbou rodičovského páru + s vydatnou dávkou štěstí a s boží pomocí se mi podaří odchovat pokud možno zdravé a typově homogenní jedince, což je ale vůbec ten nejtěžší úkol, jak potvrdí každý zkušený chovatel, příroda bohužel někdy koná po svém vlastním způsobu. Já nejsem vševědoucí bůh, abych dokázala predikovat, zda budou všichni zdraví. Jedná se o reprodukci živých organismů a nikoliv o "sériovou výrobu produktů" na zakázku.

Je důležité si uvědomit, že za každým, byť i jen dílčím krokem vpřed v chovu se skrývá spousta práce, starostí, probděných nocí a odříkání. Mám-li mluvit za sebe, tak např. já mám nějakou konkrétní vizi o směřování mého chovu, a proto hledám takové plemeníky, kteří nejsou nadužívaní v chovu, převážná část vhodných kandidátů se povětšinou nachází v zahraničí. Činí tak i mnozí další chovatelé z ČR; ti mohou jen potvrdit, že krytí v zahraničí je mimořádně finančně a časově náročné, a že jde bezesporu o dost komplikovanější způsob reprodukce než využívání snadno dostupného krycího psa "odvedle"; o to více je třeba ocenit jejich snahu dovézt novou krev. Účasti na prestižních výstavách v zahraničí jsou vhodnou metodou, jak si naživo prohlédnout kandidáta na krytí, a to především nejen jeho exteriér, ale nadto otestovat i jeho povahu. Na druhou stranu ale ani import ze zahraničí nezaručuje, že si dovezete zdravé štěně, mnozí zahraniční chovatelé neprovádějí ani ta nejzákladnější zdravotní vyšetření, a to zejména v zemi původu. Opačným extrémem je sousední země, kde je výčet zdravotních vyšetření nutných pro uchovnění dlouhý téměř jako telefonní seznam, jen ti php z tamních chovů jsou poněkud vzdáleni plemennému typu, eufemisticky řečeno.

Z perspektivy budoucích generací php považuji nadužívání několika málo "populárních" či snadno dostupných plemeníků za velmi nemoudré, neboť jejich opakované užití v chovu dramaticky snižuje genetický fond plemene. Z hlediska genetické variability není věru prozíravé stále se opakující používání stejných krycích psů, protože "je ve vedlejší vesnici" nebo na vlastním dvorku, etc. Je to stále se opakující situace, objeví se (nebo doveze) nějaký "populární" plemeník a všichni na něj kryjí a vůbec neuvažují nad tím, zda to je přínosné pro chov. A tento přístup není pochopitelně vázán jen na nejbližší geografické území, také v zahraničí jsou plemeníci, kteří mají podle mého soudu příliš mnoho vrhů a já osobně bych je jako krycího psa nepoužila, a to právě z důvodů jejich nadužívání v chovu.

Dovolím si v souvislosti s nadužíváním stále týchž krycích psů citovat názor jednoho z nejpovolanějších - pana Ing. Jaromíra Dostála, Dr.Sc:

Je také velmi důležité si také všímat toho, v jakém věku a jak často mají chovné feny vrhy, seriózní chovatel takové informace netají. Můj názor je, že příliš mladá, ani ne dvouletá a mnohdy ledva uchovněná fenka není fyzicky ani mentálně zralá na mateřství. Domnívám se, že chovatelé, kteří používají v chovu tak mladičké fenky, jsou primárně motivováni ziskem z prodeje štěňat; a samozřejmě, čím dříve tak mladou fenku nakryjí, tím více vrhů mohou na této fence za celou dobu jejího reprodukčního období "nasekat", s tím také souvisí následující, z mého pohledu negativní jev. Já osobně jako varovný signál spatřuji příliš častá mateřství chovných fen, vždyť porod a vše s ním spojené představuje pro fenku mimořádnou fyzickou zátěž, po níž zcela logicky potřebuje dostatečný čas na rekonvalescenci a celkové zotavení (více informací - viz Řád ochrany zvířat ČMKU).

Bohužel vzhledem k dosti "pružnému" výkladu řádů ČMKU ( cituji: "c) maximální počet vrhů u chovné feny je 3 za období 24 měsíců, včetně vrhů, kdy fena porodí pouze jedno štěně, ideální počet je jeden vrh ročně.") je realita taková, jaká je; a nikoliv pouze u php, ale obecně i u ostatních plemen. Nedokáži pochopit, jak např. fena ve věku naší Albinky může mít za sebou již 4 vrhy a více, něco takového nepovažuji za promyšlený chov, nýbrž za pouhé "množení". Samozřejmě že chovatelé, své konání vždy nějak odůvodní. Zpravidla jsou to vzletné fráze o "mimořádném spojení rustikálních jedinců", bla, bla, bla. Pro mne jsou to jen cynické kecy, které mají zakrýt skutečný stav věcí, a to ten, že o peníze "jde až v první řadě". V přímém rozporu s mou filozofií chovu je i chov na starších fenách, prakticky už seniorkách, fenka na samé hranici chovnosti má podle mého názoru právo na zasloužený důchod, vždyť březost a porod ve vysokém věku a u tak velkého plemene již představuje mimořádné riziko.

Obecně platí, že v okamžiku, kdy se z chovu php stane výdělečná činnost a tedy obyčejné množení, jde logicky kvalita chovu prudce dolů. Před mnoha lety jsem v CHS ve Francii měla možnost na vlastní oči shlédnout, jak také může skončit "ambiciózní a velkolepý" chovatelský záměr. Viděla jsem tam množství zanedbaných chovných fen, pokrytých zaschlým bahnem, zahradu plnou vyhublých psů ve špatné kondici, odrostlá štěňata, čerstvě narozená štěňata, všude výkaly a bezútěšný nepořádek. Další představitelé tohoto noblesního plemene (dle slov chovatelky tzv. "neperspektivní") byli nacpaní do temného a mrňavého sklepa... Byl to doslova apokalyptický obraz, který je coby varovné memento navždy hluboce uložen v mé mysli. Nedělám si valné iluze, že by to u ostatních plemen bylo o moc lepší, ale u "mého" plemene se mne takové "prasárny" osobně dotýkají, neboť podobné "fabriky na štěňata" poškozují pověst slušných a zodpovědných chovatelů, mezi něž se počítám.

O tom, že základ chovu představuje kvalitní fena, nemůže být sporu, a proto místo dalších slov doporučuji webové stránky pana MVDr. Štourače:

Jak je to s krycími psy z mého chovu...

Krycí psi z mého chovu jsou k dispozici pro kvalitní, typické a zdravé feny za předpokladu, že případné spojení považuji za smysluplné a spatřuji v něm nějaký přínos pro plemeno. To, že nejsem ochotna přistoupit na mnohdy "smělé" požadavky, hraničících až, "promiňte mi ten výraz - s drzostí" některých "prvochovatelů", např. abych se psem dojela někam na "nějaké parkoviště" napůl cesty, anebo nechala psa z mého chovu nakrýt fenu "diskutabilních" kvalit, je čistě moje volba. Můj sureálný zážitek s požadavkem jisté paní "na dojetí a krytí Aránem na parkovišti někde na cestě mezi Lublaní a Rakouskem"  je skutečný a vyšla jsem z něj jako "nesympatická" a  "nevstřícná" osoba,  dotyčná mne navíc pomluvila, kde mohla..

Zavolá mi např. paní, která hrdě hlásí, že má fenu z CHS paní "xy", a že by "teda měla zájem" o krycího psa z mého chovu, protože fena už asi hárá. A hned v další větě mne velmi sebevědomým tónem uzemní, že "že teda doufá, že pes není agresivní". Já jen nevěřícně lapám po dechu a kladu si otázku, kde se "fasuje" tak slušná dávka sebevědomí, že bych si tam také pro trošičku zašla? Proč si sakra ti lidé nedají trochu práce a nezjistí si více o filozofii mého chovu a mém maximálním důrazu na vyrovnanou a přátelskou povahu?

Já si totiž logicky střežím své linie a chráním si rovněž pracně vybudované dobré jméno mé chovatelské stanice. A jsem moc vděčná těm zodpovědnějším majitelům mých odchovů, že se mnou uvažovaná spojení konzultují a dbají mých doporučení. Ve světě je totiž zcela běžné, že si chovatel (mám na mysli skutečné chovatele, nikoliv množitele) hlídá kvalitu a pověst svého chovu a obvykle má použití krycího psa z vlastního chovu smluvně ošetřeno, na tom přece není nic špatného. Takže ano, konkrétní chovní psi z mého chovu mohou být využiti v chovu za předpokladu, že se jedná o typickou zdravou fenu ze zajímavých linií.

Nijak mne netěší, když se chovný pes pocházející z mého chovu, nota bene z pečlivě plánovaného a promyšleného spojení použije na feny z určitých linií, ale nemám šanci rozhodnutí majitelů zvrátit, bohužel....Mrzí mne jen to, že to obrovské úsilí, čas a náklady, které vynakládám na výběr kvalitního, zdravého a v chovu nenadužívaného krycího psa (pro můj vlastní chov),  padá vniveč a moje pracně budované linie se následně smísí s fenami z linií, z kteréžto kombinací neočekávám žádný velký progres, velmi eufemisticky řečeno.