Zájemce o štěně by si měl velmi přepečlivě vybírat CHS a především vidět matku štěňat, tj. její chování a reakce, je-li fena agresivní anebo bázlivá (a bázlivost by nikdy neměla být interpretována jako "rezervovanost přírodního plemene"), bude vlohy k nevyrovnanému charakteru předávat i svému potomstvu. Štěňata kopírují vzorce chování své matky, a proto by povahově nevyrovnané feny nikdy neměly působit v chovu, etický a morální imperativ však není vlastní všem chovatelům. Každému zájemci o štěně doporučuji, aby si nejprve důkladně prostudoval informace o plemeni, objel vytipované CHS, pohovořil si s chovateli, prohlédl si chovné jedince, a především si bedlivě všímal i prostředí, v němž jsou psi drženi. Teprve až poté, tj. na základě důkladného zvážení, založeného na vlastní zkušenosti a s pomocí zdravého rozumu i intuice, se samostatně rozhodl.

Za mimořádně neetické považuji dehonestování a explicitní nebo implicitní pomluvy jiných chovatelů. V případě zakladatelky našeho chovu Huescy jsem měla věru štěstí na slušné chovatele, nikdy jsem od nich neslyšela pomluvy jiných chovatelů php, tito skromní lidé se starají především o svůj vlastní chov (a o vlastní život). Oni totiž pokorní opravdu jsou, nemají potřebu to neustále zdůrazňovat. O to více si jich vážím, chovatelé tohoto typu jsou dnes již mizejícím druhem, bohužel. Jsou to vesměs téměř vždy chovatelé staré školy; chovají se zdrženlivě, natož pak aby znevažovali jiné chovatele. Čím déle se ve světě pyrenejských horských psů pohybuji, tím méně mám iluzí především o chovatelích a lidech pohybujících se okolo chovu a výstav. Spolupracuji jen s pár lidmi, které znám již dlouho, a jejichž lidské kvality jsou nezpochybnitelné a léty prověřené. Nemám potřebu být za každou cenu "oblíbena v kolektivu", mé názory jsou pevné a neměnné, nejsem součástí  mainstreamu. 

Zodpovědný chov je, budu-li parafázovat Winstona Churchilla, především "krev, dřina, pot a slzy", chovu php se dlouhodobě mohou věnovat jen lidé, kteří chovají hlubokou vášeň pro toto plemeno. Pyrenejský horský pes nepatří k módním plemenům a jeho chov není ani trochu ziskový, ale prodělečný, přistupujete-li k chovu tak zodpovědně, jak činím já.

Genetika je velmi komplikovaná vědní disciplína a exaktní predikce toho, jaké potomstvo vzejde ze spojení dvou jedinců, není možná. Já mohu jen doufat, že uvážlivou volbou rodičovského páru + s vydatnou dávkou štěstí a s boží pomocí se mi podaří odchovat pokud možno zdravé a typově homogenní jedince, což je ale vůbec ten nejtěžší úkol, jak potvrdí každý zkušený chovatel, příroda bohužel někdy koná po svém vlastním způsobu. Jedná se o reprodukci živých organismů a nikoliv o "sériovou výrobu produktů" na zakázku. Ale ani import ze zahraničí nezaručuje, že si dovezete zdravé štěně, mnozí zahraniční chovatelé neprovádějí ani ta nejzákladnější zdravotní vyšetření, a to zejména v zemi původu. Opačným extrémem je sousední země, kde je výčet zdravotních vyšetření nutných pro uchovnění dlouhý téměř jako telefonní seznam, jen ti php z tamních chovů jsou poněkud vzdáleni plemennému typu, eufemisticky řečeno.

Je důležité si uvědomit, že za každým, byť i jen dílčím krokem vpřed v chovu se skrývá spousta práce, starostí, probděných nocí a odříkání. Mám-li mluvit za sebe, tak např. já mám nějakou konkrétní vizi o směřování mého chovu, a proto hledám takové plemeníky, kteří nejsou nadužívaní v chovu, část vhodných kandidátů se často nachází v zahraničí. Krytí v zahraničí je mimořádně finančně a časově náročné, a že jde bezesporu o dost komplikovanější způsob reprodukce než využívání snadno dostupného krycího psa "odvedle", je to časově a finančně velice náročné. A může se stát, že se vydáte stovky km za psem, který není schopen přirozeně krýt, kolik nervů a peněz podobná zkušenost stojí, netřeba zdůrazňovat. Sama jsem něco takového před mnoha lety zažila s plemeníkem ve Francii, a proto považuji neschopnost přirozeného krytí za zásadní problém.

Z hlediska genetické variability a perspektivy budoucích generací php považuji nadužívání několika málo "populárních" či snadno dostupných plemeníků za velmi nemoudré, neboť jejich opakované užití v chovu dramaticky snižuje genetický fond plemene. A tento přístup není pochopitelně vázán jen na nejbližší geografické území, také v zahraničí jsou plemeníci, kteří mají podle mého soudu příliš mnoho vrhů a já osobně bych je v chovu nepoužila.

Dovolím si v souvislosti s nadužíváním stále týchž krycích psů citovat názor jednoho z nejpovolanějších, pana Ing. Jaromíra Dostála, Dr.Sc:

Je také velmi důležité si také všímat toho, v jakém věku a jak často mají chovné feny vrhy, seriózní chovatel takové informace netají. Můj názor je, že příliš mladá, ani ne dvouletá a mnohdy ledva uchovněná fenka není fyzicky ani mentálně zralá na mateřství. Já osobně jako varovný signál spatřuji příliš častá mateřství chovných fen, vždyť porod a vše s ním spojené představuje pro fenku mimořádnou fyzickou zátěž, po níž zcela logicky potřebuje dostatečný čas na rekonvalescenci a celkové zotavení (více informací - viz Řád ochrany zvířat ČMKU).

Obecně platí, že v okamžiku, kdy se z chovu php stane prachsprosté množení, logicky jde kvalita chovu prudce dolů. Kdysi jsem ve vyhlášené CHS ve Francii měla možnost na vlastní oči shlédnout, kam až mohou vést přebujelé ambice. Viděla jsem množství zanedbaných chovných fen, pokrytých čestvým i zaschlým blátem, zahradu plnou vyhublých psů v tristní kondici, odrostlá štěňata, čerstvě narozená štěňata, všude výkaly a bezútěšný nepořádek. Další představitelé tohoto noblesního plemene (dle slov chovatelky tzv. "neperspektivní") byli nacpaní do temného a mrňavého sklepa... Byl to doslova apokalyptický obraz, jenž je coby varovné memento navždy hluboce uložen v mé mysli. Nedělám si valné iluze, že by to u ostatních plemen bylo o moc lepší, ale u "mého" plemene se mne takové "prasárny" osobně dotýkají, neboť podobné "fabriky na štěňata" nesmírně poškozují pověst slušných a zodpovědných chovatelů, mezi něž se počítám.

O tom, že základ chovu představuje kvalitní fena, nemůže být sporu, a proto místo dalších slov doporučuji webové stránky pana MVDr. Štourače: