Filozofie chovu


Odchov štěňat v mé chovatelské stanici

Nechovám na povahově nevyrovnaných fenách, všechny naše fenky mají složené testy povahy ve francouzském klubu (R.A.C.P.), jehož jsem dlouholetou členkou. Neodchovávám štěňata příliš často a jak je patrno z frekvence našich vrhů, naprostou prioritou pro mne rozhodně než kvantita je kvalita, a proto i volba vhodného krycího psa, tj. takového jedince, který po stránce exteriéru, povahy a zdraví plně odpovídá standardu plemene, je přepečlivě a dlouho dopředu zvažována. Prověřuji si totiž nejen krycího psa, ale i jeho sourozence a předky, vybraného kandidáta si vždy předem osobně prohlédnu, než se definitivně rozhodnu jej použít v chovu a jsem schopná si za zvažovaným kandidátem (i jeho příbuzenstvem) udělat i dlouhý výlet do zahraničí. Nikdy nevybírám krycího psa podle "hezkých foteček" kdesi na netu, neboť realita může být někdy velmi "překvapivá", ba až šokující. A někdy proces hledání trvá i několik let a nejsem-li skálopevně (tj. na 100 %) přesvědčena o správnosti své volby, pak raději žádná štěňata. Klíčovými kritérii výběru jsou pro mne zdraví + povaha. Jestliže zjistím, že se v linii zvažovaného krycího psa vyskytuje nějaké "ale" v podobě dědičného zdravotního problému anebo nevyrovnané povahy, zvolím jiného plemeníka. Celou abecedu určitě nikdy "neudělám" a pokud plánuji vrh, tak si zpravidla chci i jedno štěně nechat doma.

Jestliže chovatel odmítne zájemcům o štěně ukázat rodiče (matku) a neumožní jim, aby si prohlédli prostředí, v němž jeho psi žijí, je to krajně podezřelé a měl by to být pro každého varovný signál! Nesmírně důležité je totiž vidět rodiče, a to přinejmenším matku (v případě zahraničního krytí) - její povahu, chování a reakce. Kvalitní CHS poznáte i podle toho, jakou péči věnuje svým psům - seniorům. Jsou-li např. kdesi "na zadním dvorku", odděleni od zbytku smečky a jsou zanedbaní či ve špatné kondici, rozhodně to nesvědčí o dobrém vztahu "chovatele" k těm, kteří jsou už pro něj z "ekonomického hlediska" nepoužitelní.

Odchov štěňat, tj. náklady za krytí v zahraničí (cesta za krycím psem, ubytování, dálniční poplatky, krycí poplatek, atd.), dále pak kvalitní výživa březí fenky a štěňat, očkování, pravidelné odčervování, čipování, vystavení europasů, atd.. nejsou v žádném případě levnou záležitostí (a v neposlední řadě i můj čas, tj. soustavná péče, probděné noci, atd.); jestliže někdo prodává štěňata s PP za podezřele nízkou cenu, mělo by to být pro zájemce o štěně varováním, takový chovatel pravděpodobně nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, aby se štěňatům dostalo té nejlepší péče a zřejmě ani rodiče štěňat nebudou příliš kvalitní jedinci.

Mým psům věnuji maximální možnou péči, jsou kvalitně krmeni, jsou oficiálně vyšetřeni na řadu genetických vad, jsou výstavně úspěšní: to vše stojí spoustu úsilí, času a peněz, jsou to astronomické náklady, které se nikdy nevrátí. Ovšem, že existují tací chovatelé, kteří nechají provést jen ta úplně nejzákladnější vyšetření, požadovaná zastřešujícími kluby, fenu uchovní na základě známky "velmi dobrý" na klubové výstavě a nechají ji nejlépe, a to hned po uchovnění nakrýt nejbližším krycím psem ("hlavně ať to je co nejlevnější") a už se mohou hrdě nazývat "chovateli". Jistě vnímáte ty jemné nuance v přístupu k chovu...

Zájemce o štěně by si měl uvědomit, že pořízením štěněte "investice" nekončí, štěně bude potřebovat kvalitní výživu a také běžná veterinární péče (očkování, atd.) něco stojí. Samozřejmě, že "chovatelům", kteří opakovaně a stále dokola používají k chovu tytéž krycí psy '"z vlastního dvorku" či z "vedlejší vesnice", takové náklady logicky nevznikají, ovšem o kvalitě, natož pak o nějaké smysluplné "vizi" chovu lze jen těžko hovořit.

Bohužel totiž i registrovaná chovatelská stanice může de facto fungovat jako "množírna", kde jsou chovné feny nakrývány prakticky rok co rok po sobě, aniž by takoví "chovatelé" měli velice podstatnou zpětnou vazbu ve formě zdravotních výsledků odchovů.

Štěňata z naší CHS odcházejí do nových domovů nejdříve od 9. - 10. týdne života. V 8 týdnech je to podle mého názoru příliš brzy, neřkuli ještě dříve než v 8 týdnech (!), více viz "Řád ochrany zvířat při chovu psů" ČMKU).

Mám za to, že 9. až 10. týden jsou druhou nejdůležitější fází pro rozvoj sociálního chování, neboť na fázi imprintingu navazuje právě tato další klíčová perioda vývoje, v tomto období se prostřednictvím hry a interakcí s jejich sourozenci formuje jejich sociální chování.

Nejdůležitější fáze socializace štěňat začíná již u chovatele. Prostřednictvím hry a vzájemných interakcí se přirozeným způsobem utváří správné sociální chování. To, co je v tomto věku u chovatele zanedbáno (např. v důsledku izolace štěňat), zanechá na psychice jedince nenapravitelné škody. Štěňátka jsou očipována, noví majitelé obdrží PP, europasy, řádnou kupní smlouvu, krmení, hračku s vůní matky a v neposlední řadě manuál, kde je velmi podrobně popsán pohybový a výživový režim v době růstu. V případě, že štěně cestuje do zahraničí, zůstává u nás déle, a to v přímé návaznosti na veterinární předpisy té či oné cílové destinace. V těchto případech se štěňaty samozřejmě systematicky pracuji, učím je chůzi na vodítku, socializuji je návštěvou rušných míst, restaurací, kontaktem s jinými psy, atd.


Na co si dát pozor při výběru štěněte


Zájemce o štěně by si měl velmi přepečlivě vybírat CHS a především vidět matku štěňat, tj. její chování a reakce, je-li fena agresivní anebo bázlivá (a bázlivost by nikdy neměla být interpretována jako "rezervovanost přírodního plemene"), bude vlohy k nevyrovnanému charakteru předávat i svému potomstvu. Štěňata samozřejmě kopírují vzorce chování své matky, a proto by povahově nevyrovnané feny nikdy neměly působit v chovu, etický a morální imperativ však není vlastní všem chovatelům, bohužel ale ku škodě plemene. Každému zájemci o štěně doporučuji, aby si nejprve důkladně prostudoval informace o plemeni, objel vytipované CHS, pohovořil si s chovateli, prohlédl si chovné jedince, a především si bedlivě všímal i prostředí, v němž jsou psi drženi. Teprve až poté, tj. na základě důkladného zvážení, založeného na vlastní zkušenosti a s pomocí zdravého rozumu i intuice, se samostatně rozhodl a nikoliv na základě "zaručených informací" od samozvaných "odborníků" - mnohdy naprostých laiků a prvomajitelů php, zveřejňovaných v rozličných "odborných" skupinách na sociálních sítích.

Za mimořádně neetické považuji dehonestování a explicitní nebo implicitní pomluvy jiných chovatelů. V případě naší Huescy jsem měla věru štěstí na slušné chovatele, nikdy jsem od nich neslyšela pomluvy jiných chovatelů php, tito slušní a skromní lidé se starají především o svůj vlastní chov (a o vlastní život). Oni totiž pokorní opravdu jsou, nemají potřebu to neustále zdůrazňovat. O to více si jich vážím, chovatelé tohoto typu jsou dnes již mizejícím druhem, bohužel. Jsou to vesměs téměř vždy chovatelé staré školy; chovají se zdrženlivě, neprojevují se halasně na sociálních sítích, natož pak aby uráželi nebo zesměšňovali jiné chovatele či majitele a jejich odchovy.

Moje kritéria volby krycího psa jsou tato: pes musí pocházet ze zajímavých krevních linií, neboť spojení má představovat v první řadě přínos pro plemeno a chov. Nechápu, jaký má smysl opakovaně používat v chovu jedince, který má "x" potomků po celé střední a východní Evropě. Pes musí být typickým představitelem plemene a s fenou mají vzájemně doplňovat, není vhodné spojovat extrémy. Snažím se zafixovat určité vlastnosti a současně zkorigovat ty znaky, které považuji za nutné zdokonalit. Genetika je velmi komplikovaná vědní disciplína a exaktní predikce toho, jaké potomstvo vzejde ze spojení dvou jedinců, není možná. Při výběru krycího psa se nenechávám "omámit" množstvím získaných titulů, zajímá mne především typ (hlava + výraz + kostra), zdraví a povaha. V mém chovu využívám příbuzenskou (liniovou) plemenitbu, samozřejmě s přihlédnutím ke zdravotním výsledkům předků, prapředků a přímých sourozenců. Krytí naprosto nepříbuzným jedincem (outcross) bez detailní znalosti zdravotních testů rodičů a prapředků z mého pohledu obsahuje příliš mnoho neznámých proměnných, které se mohou projevit v podobě nepředvídatelných "překvapení".

Nezajímá mne, zda pes pochází z té či oné "prestižní" CHS, kde se prý dbá na "zdraví", neboť v zemi původu a v Belgii není k uchovnění povinné vůbec žádné zdravotní vyšetření, jak tedy může někdo s takovou jistotou vědět, že je nějaká "stará linie zdravotně prověřená"?

Já mohu jen doufat, že uvážlivou volbou rodičovského páru + s vydatnou dávkou štěstí a s boží pomocí se mi podaří odchovat pokud možno zdravé a typově homogenní jedince, což je ale vůbec ten nejtěžší úkol, jak potvrdí každý zkušený chovatel, příroda bohužel někdy koná po svém vlastním způsobu. Já nejsem vševědoucí bůh, abych dokázala predikovat, zda budou všichni zdraví. Jedná se o reprodukci živých organismů a nikoliv o "sériovou výrobu produktů" na zakázku.

Je důležité si uvědomit, že za každým, byť i jen dílčím krokem vpřed v chovu se skrývá spousta práce, starostí, probděných nocí a odříkání. Mám-li mluvit za sebe, tak např. já mám nějakou konkrétní vizi o směřování mého chovu, a proto hledám takové plemeníky, kteří nejsou nadužívaní v chovu, převážná část vhodných kandidátů se povětšinou nachází v zahraničí. Činí tak i mnozí další chovatelé z ČR; ti mohou jen potvrdit, že krytí v zahraničí je mimořádně finančně a časově náročné, a že jde bezesporu o dost komplikovanější způsob reprodukce než využívání snadno dostupného krycího psa "odvedle"; o to více je třeba ocenit jejich snahu dovézt novou krev. Účasti na prestižních výstavách v zahraničí jsou vhodnou metodou, jak si naživo prohlédnout kandidáta na krytí, a to především nejen jeho exteriér, ale nadto otestovat i jeho povahu. Na druhou stranu ale ani import ze zahraničí nezaručuje, že si dovezete zdravé štěně, mnozí zahraniční chovatelé neprovádějí ani ta nejzákladnější zdravotní vyšetření, a to zejména v zemi původu. Opačným extrémem je sousední země, kde je výčet zdravotních vyšetření nutných pro uchovnění dlouhý téměř jako telefonní seznam, jen ti php z tamních chovů jsou poněkud vzdáleni plemennému typu, eufemisticky řečeno.

Z perspektivy budoucích generací php považuji nadužívání několika málo "populárních" či snadno dostupných plemeníků za velmi nemoudré, neboť jejich opakované užití v chovu dramaticky snižuje genetický fond plemene. Z hlediska genetické variability není věru prozíravé stále se opakující používání stejných krycích psů, protože "je ve vedlejší vesnici" nebo na vlastním dvorku, etc. Je to stále se opakující situace, objeví se (nebo doveze) nějaký "populární" plemeník a všichni na něj kryjí a vůbec neuvažují nad tím, zda to je přínosné pro chov. A tento přístup není pochopitelně vázán jen na nejbližší geografické území, také v zahraničí jsou plemeníci, kteří mají podle mého soudu příliš mnoho vrhů a já osobně bych je jako krycího psa nepoužila, a to právě z důvodů jejich nadužívání v chovu.

Dovolím si v souvislosti s nadužíváním stále týchž krycích psů citovat názor jednoho z nejpovolanějších - pana Ing. Jaromíra Dostála, Dr.Sc:

"Já jsem zásadně pro chov řízený, zejména pak u málopočetných plemen psů. A víte proč? Protože ve volném chovu se například často stává, že nějaký pes zazáří na výstavách a pak nakryje všechno. Ale co potom? Především u málopočetných plemen bychom se přece měli snažit rozšířit genofond jejich populace. Pokud mám 60 fen, tak by neměl dvacet z nich jeden a ten samý pes, nýbrž, ideálně 60 psů. To ovšem přepokládá dvě věci - osvíceného poradce chovu a také osvíceného majitele psa."

Je také velmi důležité si také všímat toho, v jakém věku a jak často mají chovné feny vrhy, seriózní chovatel takové informace netají. Můj názor je, že příliš mladá, ani ne dvouletá a mnohdy ledva uchovněná fenka není fyzicky ani mentálně zralá na mateřství. Domnívám se, že chovatelé, kteří používají v chovu tak mladičké fenky, jsou primárně motivováni ziskem z prodeje štěňat; a samozřejmě, čím dříve tak mladou fenku nakryjí, tím více vrhů mohou na této fence za celou dobu jejího reprodukčního období "nasekat", s tím také souvisí následující, z mého pohledu negativní jev. Já osobně jako varovný signál spatřuji příliš častá mateřství chovných fen, vždyť porod a vše s ním spojené představuje pro fenku mimořádnou fyzickou zátěž, po níž zcela logicky potřebuje dostatečný čas na rekonvalescenci a celkové zotavení (více informací - viz Řád ochrany zvířat ČMKU).

Bohužel vzhledem k dosti "pružnému" výkladu řádů ČMKU ( cituji: "c) maximální počet vrhů u chovné feny je 3 za období 24 měsíců, včetně vrhů, kdy fena porodí pouze jedno štěně, ideální počet je jeden vrh ročně.") je realita taková, jaká je; a nikoliv pouze u php, ale obecně i u ostatních plemen. Nedokáži pochopit, jak např. fena ve věku naší Albinky může mít za sebou již 4 vrhy a více, něco takového nepovažuji za promyšlený chov, nýbrž za pouhé "množení". Samozřejmě že chovatelé, své konání vždy nějak odůvodní. Zpravidla jsou to vzletné fráze o "mimořádném spojení rustikálních jedinců", bla, bla, bla. Pro mne jsou to jen cynické kecy, které mají zakrýt skutečný stav věcí, a to ten, že o peníze "jde až v první řadě". V přímém rozporu s mou filozofií chovu je i chov na starších fenách, prakticky už seniorkách, fenka na samé hranici chovnosti má podle mého názoru právo na zasloužený důchod, vždyť březost a porod ve vysokém věku a u tak velkého plemene již představuje mimořádné riziko.

Obecně platí, že v okamžiku, kdy se z chovu php stane výdělečná činnost a tedy obyčejné množení, jde logicky kvalita chovu prudce dolů. Před mnoha lety jsem v CHS ve Francii měla možnost na vlastní oči shlédnout, jak také může skončit "ambiciózní a velkolepý" chovatelský záměr. Viděla jsem tam množství zanedbaných chovných fen, pokrytých zaschlým bahnem, zahradu plnou vyhublých psů ve špatné kondici, odrostlá štěňata, čerstvě narozená štěňata, všude výkaly a bezútěšný nepořádek. Další představitelé tohoto noblesního plemene (dle slov chovatelky tzv. "neperspektivní") byli nacpaní do temného a mrňavého sklepa... Byl to doslova apokalyptický obraz, který je coby varovné memento navždy hluboce uložen v mé mysli. Nedělám si valné iluze, že by to u ostatních plemen bylo o moc lepší, ale u "mého" plemene se mne takové "prasárny" osobně dotýkají, neboť podobné "fabriky na štěňata" poškozují pověst slušných a zodpovědných chovatelů, mezi něž se počítám.

O tom, že základ chovu představuje kvalitní fena, nemůže být sporu, a proto místo dalších slov doporučuji webové stránky pana MVDr. Štourače:

Jak je to s krycími psy z mého chovu...

Krycí psi z mého chovu jsou k dispozici pro kvalitní, typické a zdravé feny za předpokladu, že případné spojení považuji za smysluplné a spatřuji v něm nějaký přínos pro plemeno. To, že nejsem ochotna přistoupit na mnohdy "smělé" požadavky, hraničících až, "promiňte mi ten výraz - s drzostí" některých "prvochovatelů", např. abych se psem dojela někam na "nějaké parkoviště" napůl cesty, anebo nechala psa z mého chovu nakrýt fenu "diskutabilních" kvalit, je čistě moje volba. Můj sureálný zážitek s požadavkem jisté paní "na dojetí a krytí Aránem na parkovišti někde na cestě mezi Lublaní a Rakouskem"  je skutečný a vyšla jsem z něj jako "nesympatická" a  "nevstřícná" osoba,  dotyčná mne navíc pomluvila, kde mohla..

Zavolá mi např. paní, která hrdě hlásí, že má fenu z CHS paní "xy", a že by "teda měla zájem" o krycího psa z mého chovu, protože fena už asi hárá. A hned v další větě mne velmi sebevědomým tónem uzemní, že "že teda doufá, že pes není agresivní". Já jen nevěřícně lapám po dechu a kladu si otázku, kde se "fasuje" tak slušná dávka sebevědomí, že bych si tam také pro trošičku zašla? Proč si sakra ti lidé nedají trochu práce a nezjistí si více o filozofii mého chovu a mém maximálním důrazu na vyrovnanou a přátelskou povahu?

Já si totiž logicky střežím své linie a chráním si rovněž pracně vybudované dobré jméno mé chovatelské stanice. A jsem moc vděčná těm zodpovědnějším majitelům mých odchovů, že se mnou uvažovaná spojení konzultují a dbají mých doporučení. Ve světě je totiž zcela běžné, že si chovatel (mám na mysli skutečné chovatele, nikoliv množitele) hlídá kvalitu a pověst svého chovu a obvykle má použití krycího psa z vlastního chovu smluvně ošetřeno, na tom přece není nic špatného. Takže ano, konkrétní chovní psi z mého chovu mohou být využiti v chovu za předpokladu, že se jedná o typickou zdravou fenu ze zajímavých linií.

Nijak mne netěší, když se chovný pes pocházející z mého chovu, nota bene z pečlivě plánovaného a promyšleného spojení použije na feny z určitých linií, ale nemám šanci rozhodnutí majitelů zvrátit, bohužel....Mrzí mne jen to, že to obrovské úsilí, čas a náklady, které vynakládám na výběr kvalitního, zdravého a v chovu nenadužívaného krycího psa (pro můj vlastní chov),  padá vniveč a moje pracně budované linie se následně smísí s fenami z linií, z kteréžto kombinací neočekávám žádný velký progres, velmi eufemisticky řečeno.