Cestování s naší smečkou - kerouacovské "On the road" v časech před covidem

Naši něžní obříci změnili náš život ve všech ohledech. Odložila jsem elegantní kabelky i veškeré "repre" šatstvo do skříně a pořídila si zásobu baťůžků, abych měla volné ruce na psy. Nejvíce dnes ocením pohodlné "sneakersy" a "teplákoidní" modely. :)

Na poslední letecké dovolené na milovaném Korfu, tj. bez psů jsme byli naposledy v době, když byla Huesca ještě štěně, od té doby jsme již nenašli nikoho spolehlivého, komu bychom bez obav svěřili naši početnou smečku.  A tak miláčkové jezdí s námi, byť by se dalo polemizovat, zda jde ještě o "dovolenou". :)  S rostoucím počtem členů smečky jsme museli postupně měnit i vozový park, původní kombík, se kterým jsme v roce 2009 zajeli do Španělska pro Huescu, se záhy ukázal jako příliš stísněný pro dva  pyrenejáky. A tak přišel na řadu menší offroad, kde se prostě sklopily zadní sedačky, nainstalovala bezpečnostní mříž za sedadly. Jenže ouha! Oni se nám ti naši broučkové stále tak nějak "množili", a proto i tento "offroadek" byl záhy moc malý. Přišla tedy na řadu prodloužená velkoprostorová dodávka, kam už se jakž takž nacpou s tím, že před každou větší cestou musíme demontovat zadní sedačky a posunout bezpečnostní mříže, které nám  vyrobil na míru šikovný klempíř.  A stejně mám pocit, že časem skončíme u nějakého pojízdného "obytňáku", neb s takovou smečkou jsme noční můrou hoteliérů, byť se naši miláčkové umějí chovat a nadělají méně kraválu (respektive žádný) než kdejaký "jorkskřírek ", který dokáže v hotelu rytmicky vřískat celé hodiny. :)