
Stručná historie plemene
Pyreneje, jejichž část (ta rozsáhlejší) se nachází na území Španělska a menší část na území Francie, jsou domovinou pyrenejského horského psa, prastarého to plemene, jehož geneze zasahuje až do dávné minulosti. Ve středověku byla španělská část Pyrenejí velmi řídce osídlena (a je tomu tak, ve srovnání s francouzskou částí Pyrenejí, i dnes), vzhledem k těmto okolnostem se ve španělské části relativně izolovaně vyvíjely dva typy pasteveckých psů: pyrenejský horský pes, který je označován jako lehčí, tj. lupo-molosoidní typ spíše světlého zbarvení, psi tohoto prvního typu byli užíváni především jako ochrana stád, zatímco druhý, těžší typ (mastif) sloužil v první řadě k ochraně domu a majetku. Pyrenejský horský pes je řazen do skupiny tzv. lupo-molosoidních plemen, kam mimo jiné patří i kuvasz, akbash, maremmansko-abruzský pastevecký pes, tornjak, slovenský čuvač, atd. K plemenům výše zmiňovaného těžšího molosoidního typu se řadí pyrenejský mastin, španělský mastin, tibetská doga, atd. Rozdíl mezi oběma typy je naprosto evidentní; psi typu mastifa jsou těžcí, mají masivní a těžší hlavu, mohutnější kostru.
Do širšího povědomí se patou dostal v 17. století. V roce 1675 pobýval francouzský následník trůnu (budoucí král Francie Ludvík XVI) v Barèges (jedná se o oblast Pyrenejí na jihozápadě Francie) na lázeňském pobytu v Pyrenejích, kde byl natolik okouzlen náhodným setkáním s pyrenejským horským psem, že jednoho mladého zástupce plemene odvezl s sebou na královský dvůr. Plemeno se záhy stalo módním a zanedlouho již patřilo ve šlechtických kruzích k dobrému tónu vlastnit toto aristokraticky vyhlížející zvíře.
První psaný standard plemene se objevil v knize "Rasy psů" ("Les Races de Chiens"), publikované v roce 1897, jejím autorem byl hrabě Bylandt. Rovněž pan Théodore Dretzen společně s dalšími obdivovateli plemene mají velkou zásluhu na ustanovení plemenného typu na počátku 20. století, při cestách do Pyrenejí nalezli množství typických jedinců, kteří mohli být použiti pro rekonstrukci plemene.
Další dekády dvacátého století zastihly plemeno v dosti nepříznivém stavu, 1. světová válka měla vpravdě decimující vliv nejen na lidskou populaci, nýbrž pochopitelně i na toto majestátní plemeno. Jen díky usilovné práci nadšenců se podařilo pyrenejského horského psa zachránit před vyhynutím, genetický fond rasy byl v poválečné době v neutěšeném stavu, plemeno bylo nejednotné v typu, chovatelská základna byla úzká. Důležitou roli při záchraně plemene sehrál Bernard Sénac-Lagrange. Pan Sénac-Lagrange okolo sebe shromáždil skupinu milovníků plemene a přímo v Pyrenejích byli opět vyhledáváni typičtí jedinci, kteří byli použití k obnovení a záchraně plemene.
Francouzský a dodnes nejvýznamnější klub pyrenejských plemen - Réunion des Amateurs de Chiens Pyrénées (R.A.C.P.) byl založen v roce 1923 a pan Sénac-Lagrange se stal jeho prvním prezidentem, v této funkci byl činný až do roku 1954. Druhá světová válka opět nepříznivě ovlivnila stav plemene, obnovení genofondu bylo velkým triumfem pana Sénac-Lagrange.V období před II. světovou válkou patřily k nejvýznamnějším chovatelským stanicím ve Francii CHS "De Pontoise", "De Soum" a "De Poeyemayou". Druhá světová válka opět nepříznivě ovlivnila stav plemene, obnovení genofondu bylo velkým triumfem pana Sénac-Lagrange.
V historii chovu a zušlechťování plemenného typu sehráli po II. světové válce významnou úlohu manželé Giraltovi (CHS Du Comté de Foix). Na zámku Foix byli pyrenejští horští psi přítomni jako strážci již po staletí. Paní Girald prohlásila, "že už můj prapradědeček, pradědeček a i můj otec nemohli mít na panství jiné plemeno než pyrenejského horského psa, já jsem pouze nositelkou tradice. Tito psi utvářeli část mých nejranějších vzpomínek." Linie "Du Comté de Foix" byla založena na feně J'Izoure du Comté de Foix, prvním chovným psem, odchovaným manželi Giraltovými, byl Lanoux Comté de Foix. Dr. Giralt a jeho paní měli cit pro chov a správnou vizi, neboť používali v chovu promyšlenou liniovou plemenitbu, ta dala vzniknout typu, který byl charakteristický silnou kostrou a nádherně utvářenou hlavou. Manželé Giraltovi tak měli naprosto zásadní vliv na formování a ustálení správného typu v druhé polovině 20. století, pyrenejští horští psi z "Du Comté de Foix" dodnes představují ideál plemenného typu.
Francouzský klub každoročně pořádá několik speciálních výstav, na nichž posuzují výlučně specialisté na plemeno, nejdůležitější akcí pro každého chovatele, majitele či jen milovníka php je národní výstava, která se koná každý rok v září v Argéles-Gazost v Pyrenejích. Na tuto výstavu se každoročně sjíždějí vystavovatelé doslova z celého světa a počty přihlášených jedinců jsou vpravdě ohromující a konkurence vysoce kvalitní. Francouzský klub také pořádá při speciálních výstavách testy povahy, úspěšné složení povahového testu je, kromě dalších velmi přísných kritérií (např. vyhodnocení DKK max. do stupně B/B, atd.) podmínkou získání prestižního titulu CH Francie. Nejen samozřejmě ve Francii, ale i dalších zemích jsou pořádány speciální výstavy php (Anglie, Itálie, Belgie, Holandsko, atd.), za návštěvu nepochybně stojí i speciální výstava pořádáná švédským klubem, počtem přihlášených jedinců se jedná o druhou největší speciální výstavu plemene v Evropě, na níž posuzují výlučně specialisté na php.
Autorka textu: Jitka Kriegerbecková