Náš příběh

Jak to celé začalo...



Jako malá holka jsem se zatajeným dechem sledovala francouzský seriál "Bella a Sebastián" a obdivovala hlavní hrdinku onoho stařičkého seriálu, ale pyrenejského horského psa jsem měla možnost vidět "in natura" až v dospělosti, a to v roce 1991 v zahraničí. Tehdy však nebylo nikterak snadné získat podrobnější informace o plemeni, s výjimkou povrchních encyklopedií, dostupná literatura prakticky žádná, a proto jsem navštívila několik výstav, mimo jiné i speciální výstavu molosů v Plzni, kde byl ovšem vystavován pouze jediný příslušník plemene. Další jedinec patřil jakémusi porevolučnímu zbohatlíkovi (respektive bývalému vekslákovi), ten si jej na počátku "divokých" devadesátek jakožto symbol svého "společenského statutu" dovezl z Holandska a brzy se jej bohužel zbavil, neb zjistil, že "neposlouchá jako vlčák".  

Geneze našeho vztahu k tomuto pozoruhodnému plemeni je tedy datována do roku 2004, neboť tehdy se stal součástí naší rodiny první zástupce rasy Falco Filipův Dvůr, náš milovaný bobtail v té době již byl v seniorském věku, trpěl vážným srdečním onemocněním, souvisejícím s věkem, a veterináři mu predikovali jen pouhých pár týdnů života. S příchodem Falca však doslova ožil a nakonec spolu ti dva strávili ještě více jak půl roku společného života, vyplněné vzájemným řáděním. Falco byl sice hodný a poslušný, založením ale hodně přecitlivělý a a nepříliš sebevědomý introvert, kterého spousta - pro jiného psa poměrně běžných situací a jevů - nadmíru stresovala, a jeho labilní a ne zcela vyrovnaná povaha občas způsobovala nepříjemné situace, někdy úsměvné, někdy ale už méně. Po několika letech jsem se rozhodla rozšířit smečku o fenku, a proto jsem začala pečlivě sledovat chov v zahraničí, studovat genealogické linie a dlouze jsem přemýšlela nad tím, odkud k nám přijde budoucí členka smečky. Jasno už jsem měla především v tom, že že by fenka měla mít silnou kostru a být především povahově naprosto vyrovnaná a nebojácná (a být hlavně socializovaná!) a mít v rodokmenu předky ze starých liní. Nejvíce mne oslovili pyrenejští horští psi ze Španělska, tamní chovatelé velmi dbali na udržení původního starého horského typu, jedinci ze Španělska byli rustikální, "strong boned" a měli "magnifique" výraz, a tak plně odpovídali mé představě o typickém patou. Mým záměrem bylo importovat fenku správného fenotypu i genotypu, nepříbuznou na linie v ČR, kterážto bude představovat přínos pro chov, bude disponovat kvalitním genofondem a především sebevědomou a vyrovnanou povahou. Dnes stačí párkrát kliknout a člověk najde prakticky vše (i to co vidět nechce), ale v dřevních dobách před existencí sociálních sití tomu tak nebylo, informace se musely složitě dohledávat a ověřovat, dnes naopak vzniká opačný problém - v té přemíře informací odlišit relevantní a objektivní informace od naprostého balastu a nesmyslů, šířených především právě na sociálních sítích.


Po několik let trvajícím procesu hledání jsem objevila CHS De Alba de los Danzantes, kde jako plemeník působil nádherný a impozantní Multi Ch Biadós (Elite A), pes doslova ztělesňující původní starý rustikální horský typ, pes mimořádně výstavně úspěšný a využitý opakovaně v chovu i ve Francii. Nebylo snadné najít "dokonalého jedince"; existuje sice mnoho krásných plemeníků s příkladnou hlavou, ale ne již se zcela ideální kostrou; Biadós však byl ideálem, u tohoto psa bylo vše sladěné v jeden harmonický celek - nádherná samčí hlava, výborný pigment, silná kostra a front, úhlení a vynikající pohyb. Bohužel jedinců tohoto typu není dnes již mnoho není a paradoxně nejméně v zemi původu.

Na plánované spojení Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli, uskutečněnými s pomocí tlumočnice, díky nimž jsem nabyla jistotu, že tito chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale především na vyrovnaný charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku maximálně věnovali a dozvěděli jsme se spoustu podstatných informací o plemeni. Ve Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. Aniž bych to tehdy předem tušila, intuitivně jsem si zvolila snad ty nejlepší chovatele na světě a lidsky mimořádně výjimečné osobnosti; feny jako Fatica, Cotiella, Chia či Sketrick Gabrielle mi tehdy doslova vyrazily dech, nikdy předtím jsem neviděla ve všech ohledech tak harmonické, výborně stavěné a překrásné představitelky plemene! O výběru fenky nebylo pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla mohutná, měla velice pěknou širokou, správně vyplněnou hlavu a typický výraz, vynikající pigment, pevné dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční cestu autem k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě.

S chovateli Huescy nás od té doby pojí vřelé a pevné přátelství. S příchodem Huescy vtrhl do našich "fádních" životů nezkrotný uragán, který rozvířil i dosud poklidné vody Falcova staromládeneckého života, tato živelná potvůrka svým nezdolným jižanským temperamentem a neskutečně pozitivní a veselou povahou převrátila vše naruby, a proto můžu směle hovořit o životě před Huescou a po Huesce.


Naše chovatelská stanice byla zaregistrována v roce 2009. Huesca naplnila naše očekávání ve všech ohledech, dospěla v překrásnou, povahově naprosto výjimečnou a harmonickou fenku silné kostry, v dobách jejího mládí byla pravděpodobně výstavně nejúspěšnější fenou z ČR, úspěšně se také opakovaně prezentovala na NE v Argeles Gazost ve Francii. Své kvality předala i svým potomkům, pes Arán a fenka Alba uspěli u specialistů na php (nejen) ve Francii.


Dnes již s velkým časovým odstupem mohu jen zkonstatovat, že vrh K, z něhož pocházela Huesca, byl opravdu mimořádný, její sourozenci Kia a Kazan úspěšně působili v chovu a dali základ dalším kvalitním generacím. Alba je Evropskou vítězkou mladých a mnohonásobnou šampionkou. V roce 2019 zvítězila na NV v Argeles v početné třídě CH a v závěrečných soutěžích byla ohodnocena jako 2. nejlepší fena plemene, tento titul považuji za její naprosto nejdůležitější, získat takové hodnocení od váženého specialisty pana Pecoulta je splněný sen. 

Albinka je matkou dvou vrhů ze spojení se španělskými plemeníky, doma zůstaly cíleně dvě fenky - z vrhu B (otec CH Francie Xico De Alba De los Danzantes) a z vrhu C (otec Zagal De Alba De los Danzantes with Sketrick).

Aránek je CH Francie a stal se rovněž vůbec prvním php v historii chovu php v ČR, jenž získal na dva roky po sobě na NV v Argeles Gazost titul nejlepšího psa, BOB a BIS celé výstavy. Pravidelně se zúčastňujeme speciálních klubových výstav po celé Evropě, kromě Francie či Itálie jsem si s Aránem a Biescou udělala "výlet" i na druhou největší kontinentální výstavu pyrenejských horských psů v Norje Boke ve Švédsku, tam získal Arán titul BOB.

Od roku 2004 jsem členkou KCHMPP,  jsem taktéž dlouholetou členkou francouzského klubu pyrenejských plemen R.A.C.P.