
Náš příběh
Jak to celé začalo...
Jako malá holka jsem se zatajeným dechem sledovala
francouzský seriál "Bella a Sebastián" a obdivovala hlavní hrdinku onoho
stařičkého seriálu, ale pyrenejského horského psa jsem měla možnost
vidět "in natura" až v dospělosti, a to v roce 1991 v
zahraničí. Tehdy však nebylo nikterak snadné získat
podrobnější informace o plemeni, s výjimkou povrchních encyklopedií,
dostupná literatura prakticky žádná, a proto jsem navštívila několik
výstav, mimo jiné i speciální výstavu molosů v Plzni, kde byl ovšem
vystavován pouze jediný příslušník plemene. Další jedinec patřil
jakémusi porevolučnímu zbohatlíkovi (respektive bývalému vekslákovi),
ten si jej na počátku devadesátek jakožto symbol svého
"společenského statutu" dovezl z Holandska a brzy se jej bohužel zbavil,
neb zjistil, že "neposlouchá jako vlčák".
Geneze našeho vztahu k tomuto pozoruhodnému plemeni je tedy datována do roku 2004, neboť tehdy se stal součástí naší rodiny první zástupce rasy Falco Filipův Dvůr. Náš milovaný bobtail v té době již byl v seniorském věku, trpěl vážným srdečním onemocněním, souvisejícím s věkem, a veterináři mu predikovali jen pouhých pár týdnů života. S příchodem Falca však doslova ožil a nakonec spolu ti dva strávili ještě více jak půl roku společného života, vyplněné vzájemným řáděním. Falco byl sice hodný a poslušný, založením ale hodně přecitlivělý a nepříliš sebevědomý introvert, kterého spousta - pro jiného psa poměrně běžných situací a jevů - nadmíru stresovala, a jeho labilní a ne zcela vyrovnaný temperament občas způsoboval nepříjemné situace, někdy úsměvné, někdy ale už méně. Po několika letech jsem se rozhodla rozšířit smečku o fenku, a proto jsem začala pečlivě sledovat chov v zahraničí, studovat genealogické linie a velmi pečlivě jsem přemýšlela nad tím, odkud k nám přijde budoucí členka smečky. Jasno už jsem měla především v tom, že že by fenka měla mít silnou kostru a být především povahově naprosto vyrovnaná a nebojácná (a být hlavně socializovaná!) a mít v rodokmenu předky ze starých liní. Nejvíce mne oslovili pyrenejští horští psi ze Španělska, tamní chovatelé velmi dbali na udržení původního starého horského typu, jedinci ze Španělska byli rustikální, "strong boned" a měli "magnifique" výraz, a tak plně odpovídali mé představě o typickém patou. Mým záměrem bylo importovat fenku správného fenotypu i genotypu, nepříbuznou na linie v ČR, kterážto bude představovat přínos pro chov, bude disponovat kvalitním genofondem a především sebevědomou a vyrovnanou povahou. Dnes stačí párkrát kliknout a člověk najde prakticky vše (i to co vidět nechce), ale v dřevních dobách před existencí sociálních sití tomu tak nebylo, informace se musely složitě dohledávat a ověřovat, dnes naopak vzniká opačný problém - v té přemíře informací odlišit relevantní a objektivní informace od naprostého balastu a nesmyslů, šířených především právě na sociálních sítích.

Po
několik let trvajícím procesu hledání
jsem objevila CHS De Alba de los Danzantes, kde jako plemeník působil
nádherný a impozantní Multi Ch Biadós
(Elite A), pes doslova ztělesňující původní starý rustikální typ, pes mimořádně výstavně úspěšný a využitý opakovaně v chovu i ve
Francii. Nebylo snadné najít "dokonalého jedince"; existuje sice mnoho
krásných plemeníků s příkladnou hlavou, ale ne již se zcela ideální
kostrou; Biadós však byl téměř ideálem, u tohoto psa bylo vše sladěné v jeden
harmonický celek - nádherná samčí hlava, výborný pigment, silná kostra a
front, úhlení a vynikající pohyb. Bohužel jedinců tohoto typu není dnes
již mnoho není a paradoxně nejméně v zemi původu.
Na plánované spojení
Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu
Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala
téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli,
uskutečněnými s pomocí tlumočnice, díky nimž jsem nabyla jistotu, že
tito chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale především na vyrovnaný
charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik
nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a
pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku maximálně věnovali a dozvěděli jsme se spoustu podstatných informací o plemeni.
Ve
Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela
odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. Aniž bych to tehdy předem
tušila, intuitivně jsem si zvolila snad ty nejlepší chovatele na světě a lidsky mimořádně výjimečné osobnosti; feny jako Fatica, Cotiella,
Chia či Sketrick Gabrielle mi tehdy doslova vyrazily dech, nikdy předtím
jsem neviděla ve
všech ohledech tak harmonické, výborně stavěné a překrásné
představitelky plemene! Viz fotogalerie:
O
výběru fenky nebylo
pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech
štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla mohutná,
měla velice pěknou širokou hlavu se správně vyplněným prostorem pod očima, vynikající pigment,
pevné
dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční
cestu autem k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě. Do našeho kombíku nastoupila s grácií a samozřejmostí dámy, která přece odjakživa jezdí Mercedesem, v dálničním hotelu, kde jsme přenocovali, ji v první řadě zajímala miska s krmením. Absolutně "no stress". :) Na odpočívadlech ve Francii zvládla "seřvat" i několik řidičů "kamiońáků", kteří se dle jejího názoru nějak podezřele blízko "ochomejtali" poblíž našeho auta.
S chovateli
Huescy nás od té doby pojí vřelé a pevné přátelství. S
příchodem Huescy vtrhl do našich "fádních" životů nezkrotný uragán,
který rozvířil i dosud poklidné vody Falcova staromládeneckého života,
tato živelná potvůrka svým nezdolným jižanským temperamentem a
neskutečně pozitivní a veselou povahou převrátila vše naruby, a proto
můžu směle hovořit o životě před Huescou a po Huesce. S Falcem, který vůči ní prvních pár dnů zaujímal mírně žárlivý až rezervovaný postoj, si poradila snadno, za pár měsíců už mu šéfovala.
Naše chovatelská stanice byla zaregistrována v roce 2009. Huesca naplnila naše očekávání ve všech ohledech, dospěla v překrásnou, povahově naprosto výjimečnou a harmonickou fenku silné kostry, v dobách jejího mládí byla pravděpodobně výstavně nejúspěšnější fenou z ČR, úspěšně se také opakovaně prezentovala na NE v Argeles Gazost ve Francii. Své mimořádné kvality předala i svým potomkům, její syn Arán a dcera Alba uspěli u specialistů na php (nejen) ve Francii. Huesca nás navždy opustila v téměř 13 letech, prožila krásný, dlouhý a naplněný život, do vysokého věku netrpěla žádnými zdravotními problémy. Huesca jasně ukázala směr, kterým se budu ubírat, nebot´ temperament, vitalita a krása španělských linií se mi staly jednou provždy osudnými.
Albinka je matkou dvou vrhů ze spojení se španělskými plemeníky, doma
zůstaly cíleně dvě fenky - z vrhu B (otec CH Francie Xico De Alba
De los Danzantes) a z vrhu C (otec Zagal De Alba De los Danzantes with Sketrick).
Aránek je naprosto výjimečný jedinec, spojuje se u něj síla kostry s nádhernou elegantní samčí hlavou. Je CH Francie a stal se rovněž vůbec prvním php v
historii chovu php v ČR, jenž získal na dva roky po sobě (2017 a 2018) na NV v Argeles Gazost
titul nejlepšího psa, BOB a BIS celé výstavy. Je to jedinec, který se, budu-li citovat nejmenovanou chovatelku z Francie, podaří chovateli odchovat jednou za život. Kromě skvostného exteriéru je obdařen i nesmírně milou a vyrovnanou povahou.
Pravidelně
jsme se zúčastňovali speciálních klubových výstav po celé Evropě, bohužel ale v
posledních letech byly kvůli covidu možnosti cestování výrazně omezeny. Kromě Francie jsme
úspěšně prezentovali náš chov i na speciálních výstavách v Holandsku či v
Itálii. S Aránem a Biescou jsem i přes moji - řekněme "mírnou"
antipatii vůči delší trajektové přepravě - absolvovala vytouženou cestu do
Švédska, a to na druhou největší kontinentální výstavu pyrenejských horských
psů v Norje Boke, kde získal Arán titul BOB. Prostřednictvím cesty do
Švédska jsem si zvedla sebevědomí v tom smyslu, že se dokážu bez pomoci
"mužského" dopravit s obří dodávkou, a to i a s rezervou nasazenou
místo píchlého kola, až do Švédska a vyhrát tam s Aránkem tak prestižní
výstavu, byť od mého drahého chotě stále slýchávám, jak ty "moje pejsky" naprosto "blbě
vystavuji", atd.., bla, bla.
Nu což, asi to s těmi mými schopnostmi zřejmě tak beznadějné úplně nebude. Na počátku mé tzv. "handlerské kariéry" jsem ve výstavním kruhu
trpívala obrovskou trémou a naprostým nedostatkem sebevědomí, ale postupně jsem se chtě nechtě musela "otrkat", ostatně nic jiného mi nezbývalo a dodnes v kruhu nepřekypuji žádným přehnaným sebevědomím. Nejsem žádná profi "handlerka", ale koneckonců si nějak ty "mé pejsky" vystavit musím, a tak se snažím, seč mi síly stačí, ale je mi jasné, že do dokonalosti to má daleko.
Také veškerá
strategie chovu je pouze moje vlastní "know know", ačkoliv na
"bedně" v Argeles vždy stál s Aránkem můj manžel, rozdávaje zářivé
úsměvy na všechny strany a blahosklonně přijímaje gratulace. Já jsem ten
nenápadný pracant a strůjce všeho v pozadí, aneb jak by pravil inspektor Trachta: "Na
světě je to tak, že jedni orají a vláčejí, a druzí sklízejí.
V současnosti tvoří naši smečku celkem 4 jedinci - Aránek a jeho
sestra Albinka (oba čerstvě již veteráni) a obě již výše zmiňované dcery
Albinky (obě chovné). Naši psi jsou členy rodiny, sdílejí s námi
veškeré aktivity (viz fotogalerie).
Zvyšovat stávající počet členů smečky nemám v plánu, při vyšším počtu
bychom se jim již nemohli věnovat v té míře, v jaké se jim věnujeme.
Od roku 2004 jsem členkou KCHMPP, kde působím v dozorčí radě klubu, v případě jakýchkoliv dotazů ohledně plemene, chovu, uchovnění, se na mne můžete s důvěrou obrátit. Jsem rovněž dlouholetou členkou francouzského klubu pyrenejských plemen R.A.C.P.