Jako malá holka jsem se zatajeným dechem sledovala francouzský seriál "Bella a Sebastián" a obdivovala hlavní hrdinku onoho stařičkého seriálu, ale pyrenejského horského psa jsem měla možnost vidět "in natura" až v dospělosti, a to v roce 1991 v zahraničí. Tehdy však nebylo nikterak snadné získat podrobnější informace o plemeni, s výjimkou povrchních encyklopedií, dostupná literatura prakticky žádná, a proto jsem navštívila několik výstav, mimo jiné i speciální výstavu molosů v Plzni, kde byl ovšem vystavován pouze jediný příslušník plemene. Další jedinec patřil jakémusi porevolučnímu zbohatlíkovi (respektive bývalému vekslákovi), ten si jej na počátku "divokých" devadesátek jakožto symbol svého "společenského statutu" dovezl z Holandska a brzy se jej bohužel zbavil, neb zjistil, že "neposlouchá jako vlčák".  

Geneze našeho vztahu k tomuto pozoruhodnému plemeni je tedy datována do roku 2004, neboť tehdy se stal součástí naší rodiny první zástupce rasy Falco Filipův Dvůr, náš milovaný bobtail v té době již byl v seniorském věku, trpěl vážným srdečním onemocněním, souvisejícím s věkem, a veterináři mu predikovali jen pouhých pár týdnů života. S příchodem Falca však doslova ožil a nakonec spolu ti dva strávili ještě více jak půl roku společného života, vyplněné vzájemným řáděním. Falco byl sice hodný a poslušný, založením ale hodně přecitlivělý a a nepříliš sebevědomý introvert, kterého spousta - pro jiného psa poměrně běžných situací a jevů - nadmíru stresovala, a jeho labilní a ne zcela vyrovnaná povaha občas způsobovala nepříjemné situace, někdy úsměvné, někdy ale už méně. Po několika letech jsem se rozhodla rozšířit smečku o fenku, a proto jsem začala pečlivě sledovat chov v zahraničí, studovat genealogické linie a dlouze přemýšlela nad tím, odkud k nám přijde budoucí členka smečky. Jasno už jsem měla především v tom, že že by fenka měla mít silnou kostru a být především povahově naprosto vyrovnaná a nebojácná (a být hlavně socializovaná!) a mít v rodokmenu předky ze starých liní.  Nejvíce mne oslovili pyrenejští horští psi ze Španělska, tamní chovatelé velmi dbali na udržení původního starého horského typu, jedinci ze Španělska byli rustikální, "strong boned" a měli "magnifique" výraz, a tak plně odpovídali mé představě o typickém patou. Mým záměrem bylo importovat fenku správného fenotypu i genotypu, nepříbuznou na linie v ČR, kterážto bude představovat přínos pro chov, bude disponovat kvalitním genofondem a především sebevědomou a vyrovnanou povahou. Dnes stačí párkrát kliknout a člověk najde prakticky vše (i to co nechce), ale v dřevních dobách před existencí sociálních sití tomu tak nebylo, informace se musely složitě dohledávat a ověřovat, dnes naopak vzniká opačný problém - v té přemíře informací odlišit relevantní a objektivní informace od naprostého balastu a nesmyslů, šířených především právě na sociálních sítích.

Po několik let trvajícím procesu hledání jsem objevila CHS De Alba de los Danzantes, kde jako plemeník působil nádherný a impozantní Multi Ch Biadós (Elite A), pes doslova ztělesňující původní starý rustikální horský typ, pes mimořádně výstavně úspěšný a využitý opakovaně v chovu i ve Francii. Nebylo snadné najít "dokonalého jedince"; existuje sice mnoho krásných plemeníků s příkladnou hlavou, ale ne již se zcela ideální kostrou; Biadós však byl ideálem, u tohoto psa bylo vše sladěné v jeden harmonický celek - nádherná samčí hlava, výborný pigment, silná kostra a front, úhlení a vynikající pohyb. Bohužel jedinců tohoto typu není dnes již mnoho není a paradoxně nejméně v zemi původu. Na plánované spojení Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli, uskutečněnými s pomocí tlumočnice, díky nimž jsem nabyla jistotu, že tito chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale především na vyrovnaný charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku velice věnovali a dozvěděli jsme se spoustu podstatných informací o plemeni. Ve Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. Aniž bych to tehdy předem tušila, intuitivně jsem si zvolila snad ty nejlepší chovatele na světě (a lidsky mimořádně výjimečné osobnosti); feny jako Fatica, Cotiella, Chia či Sketrick Gabrielle mi tehdy doslova vyrazily dech, nikdy předtím jsem neviděla ve všech ohledech tak harmonické, výborně stavěné a překrásné představitelky plemene! O výběru fenky nebylo pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla silná, měla velice pěknou širokou hlavu a správný výraz, vynikající pigment, pevné dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční cestu autem k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě.

S chovateli Huescy nás od té doby pojí vřelé a pevné přátelství. S příchodem Huescy vtrhl do našich "fádních" životů nezkrotný uragán, který rozvířil i dosud poklidné vody Falcova staromládeneckého života, tato živelná potvůrka svým nezdolným jižanským temperamentem a neskutečně pozitivní a veselou povahou převrátila vše naruby, a proto můžu směle hovořit o životě před Huescou a po Huesce.

Naše chovatelská stanice byla zaregistrována v roce 2009. Huesca naplnila naše očekávání ve všech ohledech, dospěla v překrásnou, povahově naprosto výjimečnou a harmonickou fenku silné kostry, v dobách jejího mládí byla pravděpodobně výstavně nejúspěšnější fenou z ČR, úspěšně se také opakovaně prezentovala na NE v Argeles Gazost ve Francii. Své kvality předala i svým potomkům, pes Arán a fenka Alba uspěli u specialistů na php (nejen) ve Francii. Dnes již s velkým časovým odstupem mohu jen zkonstatovat, že vrh K, z něhož pocházela Huesca, byl opravdu mimořádný, její sourozenci Kia a Kazan úspěšně působili v chovu a dali základ dalším kvalitním generacím. Alba je Evropskou vítězkou mladých a mnohonásobnou šampionkou, v roce 2019 zvítězila na NV v Argeles v početné třídě CH a v závěrečných soutěžích byla ohodnocena jako 2. nejlepší fena plemene. Albinka je matkou dvou vrhů ze spojení se španělskými plemeníky, doma zůstaly cíleně dvě fenky - Biesca z vrhu B (otec CH Francie Xico De Alba De los Danzantes) a Cariñena aka Cariña z vrhu C (otec Zagal De Alba De los Danzantes with Sketrick). Arán je CH Francie a stal se rovněž vůbec prvním php v historii chovu php v ČR, jenž získal na celkem 2x na NV v Argeles Gazost titul nejlepšího psa, BOB a BIS celé výstavy. Pravidelně se zúčastňujeme speciálních klubových výstav po celé Evropě, kromě Francie či Itálie jsme vystavovali i na druhé největší kontinentální výstavě pyrenejských horských psů v Norje Boke ve Švédsku, kde získal Arán titul BOB. Od roku 2004 jsem členkou KCHMPP. Jsem rovněž dlouholetou členkou francouzského klubu pyrenejských plemen R.A.C.P.