
Náš příběh
Jak to celé začalo...
Coby malé dítko jsem se zatajeným dechem sledovala na černobílé televizi
francouzský seriál "Bella a Sebastián" a obdivovala hlavní hrdinku onoho
stařičkého seriálu, ale pyrenejského horského psa jsem měla možnost
vidět "in natura" až v dospělosti, a to v roce 1991 v
zahraničí. Tehdy však nebylo nikterak snadné získat
podrobnější informace o plemeni, s výjimkou povrchních encyklopedií,
dostupná literatura prakticky žádná, a proto jsem navštívila několik
výstav, mimo jiné i speciální výstavu molosů v Plzni, kde byl ovšem
vystavován pouze jediný příslušník plemene. Další jedinec patřil
jakémusi porevolučnímu zbohatlíkovi (respektive bývalému vekslákovi),
ten si jej na počátku devadesátek jakožto symbol svého
"společenského statutu" dovezl z Holandska a brzy se jej bohužel zbavil,
neb zjistil, že "neposlouchá jako vlčák".
Náš příběh
Jak to celé začalo...
Geneze našeho vztahu k tomuto pozoruhodnému plemeni je tedy datována do roku 2004, neboť tehdy se stal součástí naší rodiny první zástupce rasy Falco Filipův Dvůr. Náš bobtail v té době již byl v seniorském věku, trpěl vážným srdečním onemocněním, souvisejícím s věkem, a veterináři mu predikovali jen pouhých pár týdnů života. S příchodem Falca však doslova ožil a nakonec spolu ti dva strávili ještě více jak půl roku společného života, vyplněné vzájemným řáděním. Falco byl sice hodný a poslušný, založením ale hodně přecitlivělý a nepříliš sebevědomý introvert, kterého spousta - pro jiného psa poměrně běžných situací a jevů - nadmíru stresovala, a jeho labilní a ne zcela vyrovnaný temperament občas způsoboval nepříjemné situace, někdy úsměvné, někdy ale už méně. Po několika letech jsem se rozhodla rozšířit smečku o fenku, a proto jsem začala pečlivě sledovat chov v zahraničí, studovat genealogické linie a velmi pečlivě jsem přemýšlela nad tím, odkud k nám přijde budoucí členka smečky. Jasno už jsem měla především v tom, že že by fenka měla mít silnou kostru a být především povahově naprosto vyrovnaná a nebojácná (a být hlavně socializovaná!) a mít v rodokmenu předky ze starých liní. Nejvíce mne oslovili pyrenejští horští psi ze Španělska, tamní chovatelé velmi dbali na udržení původního starého horského typu, jedinci ze Španělska byli rustikální, "strong boned" a měli "magnifique" výraz, a tak plně odpovídali mé představě o typickém patou. Mým záměrem bylo importovat fenku správného fenotypu i genotypu, nepříbuznou na linie v ČR, kterážto bude představovat přínos pro chov, bude disponovat kvalitním genofondem a především sebevědomou a vyrovnanou povahou. Dnes stačí párkrát kliknout a člověk najde prakticky vše (i to co vidět nechce), ale v dřevních dobách před existencí sociálních sití tomu tak nebylo, informace se musely složitě dohledávat a ověřovat, dnes naopak vzniká opačný problém - v té přemíře informací odlišit relevantní a objektivní informace od naprostého balastu a nesmyslů, šířených především právě na sociálních sítích.
Po
několik let trvajícím procesu hledání
jsem objevila CHS De Alba de los Danzantes, v níž jako plemeník působil
nádherný a impozantní Multi Ch Biadós
(Elite A), pes doslova ztělesňující původní starý rustikální typ, pes mimořádně výstavně úspěšný a využitý opakovaně v chovu i ve
Francii. Nebylo snadné najít "dokonalého jedince"; existuje sice mnoho
krásných plemeníků s příkladnou hlavou, ale ne již se zcela ideální
kostrou; Biadós však byl téměř ideálem, u tohoto psa bylo vše sladěné v jeden
harmonický celek - nádherná samčí hlava, výborný pigment, silná kostra a
front, úhlení a krásný prostorný pohyb.
Na plánované spojení
Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu
Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala
téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli,
uskutečněnými za asistence paní tlumočnice, díky těmto telefonátům jsem nabyla jistotu, že zvolení chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale i na vyrovnaný
charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik
nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a
pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku maximálně věnovali a dozvěděli jsme se řadu podstatných informací o plemeni.
Ve
Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela
odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. Aniž bych to tehdy předem
tušila, intuitivně jsem si zvolila jedny z nejuznávananějších chovatelů plemene Feny Fatica, Cotiella,
Chia a Sketrick Gabrielle mně tehdy doslova vyrazily dech, neboť nikdy předtím
jsem neviděla tak harmonické krásné
představitelky plemene! Viz fotogalerie:
O
výběru fenky nebylo
pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech
štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla mohutná,
měla velice pěknou hlavu se správně vyplněným prostorem pod očima, vynikající pigment,
pevné
dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá. Dlouhou zpáteční
cestu autem k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě. Do našeho kombíku nastoupila s grácií a samozřejmostí dámy, která přece odjakživa jezdí Mercedesem, v dálničním hotelu, kde jsme přenocovali, ji v první řadě zajímala miska s krmením. Absolutně cool. Na odpočívadlech ve Francii zvládla "seřvat" i několik řidičů "kamiońáků", kteří se dle jejího názoru nějak podezřele blízko ochomejtali poblíž našeho auta.
Po
několik let trvajícím procesu hledání
jsem objevila CHS De Alba de los Danzantes, kde jako plemeník působil
nádherný a impozantní Multi Ch Biadós
(Elite A), pes doslova ztělesňující původní starý rustikální typ, pes mimořádně výstavně úspěšný a využitý opakovaně v chovu i ve
Francii. Nebylo snadné najít "dokonalého jedince"; existuje sice mnoho
krásných plemeníků s příkladnou hlavou, ale ne již se zcela ideální
kostrou; Biadós však byl téměř ideálem, u tohoto psa bylo vše sladěné v jeden
harmonický celek - nádherná samčí hlava, výborný pigment, silná kostra a
front, úhlení a vynikající pohyb. Bohužel jedinců tohoto typu není dnes
již mnoho není a paradoxně nejméně v zemi původu.
Na plánované spojení
Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu
Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala
téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli,
uskutečněnými s pomocí tlumočnice, díky nimž jsem nabyla jistotu, že
tito chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale především na vyrovnaný
charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik
nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a
pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku maximálně věnovali a dozvěděli jsme se spoustu podstatných informací o plemeni.
Ve
Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela
odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. Aniž bych to tehdy předem
tušila, intuitivně jsem si zvolila snad ty nejlepší chovatele na světě a lidsky mimořádně výjimečné osobnosti; feny jako Fatica, Cotiella,
Chia či Sketrick Gabrielle mi tehdy doslova vyrazily dech, nikdy předtím
jsem neviděla ve
všech ohledech tak harmonické, výborně stavěné a překrásné
představitelky plemene! Viz fotogalerie:
O
výběru fenky nebylo
pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech
štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla mohutná,
měla velice pěknou širokou hlavu se správně vyplněným prostorem pod očima, vynikající pigment,
pevné
dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční
cestu autem k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě. Do našeho kombíku nastoupila s grácií a samozřejmostí dámy, která přece odjakživa jezdí Mercedesem, v dálničním hotelu, kde jsme přenocovali, ji v první řadě zajímala miska s krmením. Absolutně "no stress". :) Na odpočívadlech ve Francii zvládla "seřvat" i několik řidičů "kamiońáků", kteří se dle jejího názoru nějak podezřele blízko "ochomejtali" poblíž našeho auta.
Na plánované spojení
Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu
Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala
téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli,
uskutečněnými s pomocí tlumočnice, díky nimž jsem nabyla jistotu, že
tito chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale především na vyrovnaný
charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik
nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a
pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku maximálně věnovali a dozvěděli jsme se spoustu podstatných informací o plemeni.
Ve
Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela
odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. Aniž bych to tehdy předem
tušila, intuitivně jsem si zvolila snad ty nejlepší chovatele na světě a lidsky mimořádně výjimečné osobnosti; feny jako Fatica, Cotiella,
Chia či Sketrick Gabrielle mi tehdy doslova vyrazily dech, nikdy předtím
jsem neviděla ve
všech ohledech tak harmonické, výborně stavěné a překrásné
představitelky plemene! Viz fotogalerie:
O
výběru fenky nebylo
pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech
štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla mohutná,
měla velice pěknou širokou hlavu se správně vyplněným prostorem pod očima, vynikající pigment,
pevné
dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční
cestu autem k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě. Do našeho kombíku nastoupila s grácií a samozřejmostí dámy, která přece odjakživa jezdí Mercedesem, v dálničním hotelu, kde jsme přenocovali, ji v první řadě zajímala miska s krmením. Absolutně "no stress". :) Na odpočívadlech ve Francii zvládla "seřvat" i několik řidičů "kamiońáků", kteří se dle jejího názoru nějak podezřele blízko "ochomejtali" poblíž našeho auta.
Na plánované spojení
Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu
Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala
téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli,
uskutečněnými s pomocí tlumočnice, díky nimž jsem nabyla jistotu, že
tito chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale především na vyrovnaný
charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik
nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a
pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku maximálně věnovali a dozvěděli jsme se spoustu podstatných informací o plemeni.
Ve
Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela
odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. Aniž bych to tehdy předem
tušila, intuitivně jsem si zvolila snad ty nejlepší chovatele na světě a lidsky mimořádně výjimečné osobnosti; feny jako Fatica, Cotiella,
Chia či Sketrick Gabrielle mi tehdy doslova vyrazily dech, nikdy předtím
jsem neviděla ve
všech ohledech tak harmonické, výborně stavěné a překrásné
představitelky plemene! Viz fotogalerie:
O
výběru fenky nebylo
pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech
štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla mohutná,
měla velice pěknou širokou hlavu se správně vyplněným prostorem pod očima, vynikající pigment,
pevné
dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční
cestu autem k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě. Do našeho kombíku nastoupila s grácií a samozřejmostí dámy, která přece odjakživa jezdí Mercedesem, v dálničním hotelu, kde jsme přenocovali, ji v první řadě zajímala miska s krmením. Absolutně "no stress". :) Na odpočívadlech ve Francii zvládla "seřvat" i několik řidičů "kamiońáků", kteří se dle jejího názoru nějak podezřele blízko "ochomejtali" poblíž našeho auta.
S chovateli
Huescy nás od té doby pojí vřelé a pevné přátelství. S
příchodem Huescy vtrhl do našich "fádních" životů nezkrotný uragán,
který rozvířil i dosud poklidné vody Falcova staromládeneckého života,
tato živelná potvůrka svým nezdolným jižanským temperamentem a
neskutečně pozitivní a veselou povahou převrátila vše naruby, a proto
můžu směle hovořit o životě před Huescou a po Huesce. S Falcem, který vůči ní prvních pár dnů zaujímal mírně žárlivý až rezervovaný postoj, si poradila snadno, za pár měsíců už mu šéfovala.
Naše chovatelská stanice byla zaregistrována v roce 2009.
Příběh vzniku názvu naší CHS je poměrně úsměvný, autorem jména CHS je můj manžel. Před lety na jakési výstavě v Rakousku okomentovala paní rozhodčí Falca slovy, že sice ta jeho hlava je "wie ein Traum", ale ty "gedrehte und krumme Pfoten", a proto "es tut mir leid", ale nemůže jinak než zadat velmi dobrou. A jelikož bydlíme na samém vrcholu strmého kopce, název CHS byl na světě.
Huesca naplnila naše očekávání ve všech ohledech, dospěla v překrásnou, povahově naprosto výjimečnou a harmonickou fenku silné kostry, v dobách jejího mládí byla pravděpodobně výstavně nejúspěšnější fenou z ČR, úspěšně se také opakovaně prezentovala na NE v Argeles Gazost ve Francii. Své mimořádné kvality předala i svým potomkům, její syn Arán a dcera Alba uspěli u specialistů na php (nejen) ve Francii. Huesca nás navždy opustila v téměř 13 letech, prožila krásný, dlouhý a naplněný život, do vysokého věku netrpěla žádnými zdravotními problémy. Huesca jasně ukázala směr, kterým se budu ubírat, nebot´ temperament, vitalita a krása španělských linií se mi staly jednou provždy osudnými.

Albinka je matkou dvou vrhů ze spojení se španělskými plemeníky, doma
zůstaly cíleně dvě fenky - z vrhu B (otec CH Francie Xico De Alba
De los Danzantes) a z vrhu C (otec Zagal De Alba De los Danzantes with Sketrick). Dnes již s velkým časovým odstupem mohu
jen zkonstatovat, že
vrh K, z něhož pocházela Huesca, byl opravdu mimořádný, ostatně
chovatelé sami tento vrh považují za jeden ze svých vůbec nejlepších.
Sourozenci
Huescy Kia a Kazan úspěšně působili v chovu a dali základ dalším
kvalitním
generacím. Alba v roce 2019 zvítězila na NV v Argeles v početné třídě CH
a v
závěrečných soutěžích byla ohodnocena jako 2. nejlepší fena plemene,
tento titul považuji za její naprosto nejdůležitější, získat takové
ocenění a v takové konkurenci od váženého specialisty pana Pecoulta je
splněný sen.
Dnes již s velkým časovým odstupem mohu jen zkonstatovat, že vrh K, z něhož pocházela Huesca, byl opravdu mimořádný, ostatně chovatelé sami tento vrh považují za jeden ze svých vůbec nejlepších. Sourozenci Huescy Kia a Kazan úspěšně působili v chovu a dali základ dalším kvalitním generacím. Alba v roce 2019 zvítězila na NV v Argeles v početné třídě CH a v závěrečných soutěžích byla ohodnocena jako 2. nejlepší fena plemene, tento titul považuji za její naprosto nejdůležitější, získat takové ocenění a v takové konkurenci od váženého specialisty pana Pecoulta je splněný sen.

Aránek
je výjimečný pes, spojuje se u něj síla kostry s nádhernou
elegantní samčí hlavou. Je CH a také již CH Veteránem Francie a stal se vůbec prvním
php v
historii chovu php v ČR, jenž získal na dva roky po sobě (2017 a 2018)
na NV v Argeles Gazost
titul nejlepšího psa, BOB a BIS celé výstavy. Je to jedinec, který se,
budu-li citovat nejmenovanou chovatelku z Francie, podaří chovateli
odchovat jednou za život. Kromě skvostného exteriéru je obdařen i
milou a vyrovnanou povahou.
Z mých odchovů mi dělá rovněž
radost rustikální a velmi pěkná fenka s jezevčími znaky
Belsué "Lafi" (majitelka Bára Duspivová), která vyniká nádherným pohybem a je - mimo jiné - i Světovou vítězkou.
Pravidelně
jsme se zúčastňovali speciálních klubových výstav po celé Evropě,
bohužel ale v
posledních letech byly kvůli covidu možnosti cestování výrazně omezeny.
Kromě Francie jsme
úspěšně prezentovali náš chov i na speciálních výstavách v Holandsku či v
Itálii. S Aránem a Biescou jsem i přes moji - řekněme "mírnou"
antipatii vůči delší trajektové přepravě - absolvovala vytouženou cestu
do
Švédska, a to na druhou největší kontinentální výstavu pyrenejských
horských
psů v Norje Boke, kde získal Arán titul BOB. Prostřednictvím cesty do
Švédska jsem si zvedla sebevědomí v tom smyslu, že se dokážu bez pomoci
"mužského" dopravit s obří dodávkou, a to i a s rezervou nasazenou
místo píchlého kola, až do Švédska a vyhrát tam s Aránkem tak prestižní
výstavu, byť od mého drahého chotě stále slýchávám, jak ty "moje pejsky"
naprosto "blbě
vystavuji", atd.., bla, bla.
Nu což, asi to s těmi mými schopnostmi zřejmě tak beznadějné úplně
nebude. Na počátku mé "handlerské kariéry" jsem ve výstavním
kruhu
trpívala obrovskou trémou a naprostým nedostatkem sebevědomí, ale
postupně jsem se chtě nechtě musela "otrkat", ostatně nic jiného mi
nezbývalo a dodnes v kruhu nepřekypuji žádným přehnaným sebevědomím.
Nejsem žádná profi "handlerka", ale koneckonců si nějak ty "mé pejsky"
vystavit musím, a tak se snažím, seč mi síly stačí..
Po těch mnoha letech, kdy jsme projezdili
celou Evropu a zúčastňovali se řady výstav, jsem už
výstavní aktivity značně omezila. Ukázat vlastní odchovy na výstavách, kde plemeno posuzují rozhodčí specialisté, to mi dává smysl, ale necítím potřebu "vymetat" každou národní či mezinárodní výstavu, kde se mnohdy tituly rozdávají jen za účast, a to i jedincům, kteří jsou, eufemisticky
řečeno, "poněkud" mimo typ . Bohužel nemalá část "all round" rozhodčích tomuto plemeni nerozumí a je schopna zadat tituly i jedincům s vadami (hnědý nos, hrubá těžká hlava, absence pyrenejského výrazu, atd.). Jistě, "nobody is perfect", ale o správný typ je třeba usilovat, . Troufám si říci, že po těch letech, co se plemeni věnuji, už rozpoznám kvalitního jedince a "vyježděné" tituly mne neohromí. Výstavy (zejména ty tzv. vyšší) se spíše staly honbou za tituly a jejich atmosféra (a mezilidské vztahy mezi chovateli obecně) není právě idylická.

V současnosti tvoří naši smečku celkem 4 jedinci - Aránek a jeho
sestra Albinka (oba již veteráni) a již výše zmiňované dcery
Albinky (obě chovné). Naši psi jsou členy rodiny, sdílejí s námi
veškeré aktivity (viz fotogalerie).
Zvyšovat stávající počet členů smečky nemám v plánu, při vyšším počtu
bychom se jim již nemohli věnovat v té míře, v jaké se jim věnujeme.
Od roku 2004 jsem členkou KCHMPP, jsem rovněž dlouholetou členkou francouzského klubu pyrenejských plemen R.A.C.P.