23.01. 2004 - 10.09. 2014

Falco byl můj první pyrenej. Dožil se 10 let věku, a to i navzdory problémům, které jej sužovaly. V mládí to byla demodikóza, tzv. "červená prašivina" (demodex canis), z níž se léčil několik měsíců, neboť tehdy byly k dispozici pouze přípravky jako Amitraz.  Trpěl také na časté obtíže se žaludkem, měl problémy se zadními nohami, a to navzdory DKK 0/0. V 10 letech ho postihla torze žaludku, které jsem si všimla včas a neprodleně jej dopravila na veterinární pohotovost; včasná operace mu prodloužila život o téměř celý rok.

Díky Falcovi jsem si zamilovala toto plemeno, byť Falco nepatřil k zrovna nejvyrovnanějším jedincům, byl to takový "uzlíček nervů", jen naučit jej jezdit v autě mi trvalo několik hódně perných měsíců. Přesto se mi jej podařiloodnaučit některých strachů, ale určité "vnitřní běsy" si udržel po celý život, nikdy např. nevstoupil na dlaždičkovou podlahu s "čárami" (spárami), bál se hladkých podlah, schodů, atd. Asi nejbizarnější situaci jsme s ním zažili v lanovce v horách, kde dostal panický záchvat, lanovku rozkolísal a ve výšce desítek metrů se začaly otevírat automatické dveře lanovky, dnes už se tomuto zážitku smějeme, ale tehdy nám moc do smíchu nebylo.  I přes popisované "zážitky"  jsme jej měli rádi a dopřáli jsme mu hezký život.

 26.06.2006 - 27.10.2014

Bordeax doga Jodie sice patřila mému švagrovi, ale trávila u nás a na výletech s námi tolik času, že v podstatě byla členkou smečky. Byla to velmi temperamentní, veselá a poslušná fenka, kterou musel prostě musel mít člověk rád. Odešla bohužel ze světa pár měsíců po Falcovi, byla zákeřně otrávena.

21.10.1992 - 26.07.2004

Twinky (Animo Egmond) byl staroanglický ovčák - bobtail, který pocházel z áčkového vrhu paní z Plzně, tuším, že to byl její první a poslední odchov. Nicméně jeho přímí předkové byli ze známé a uznávané CHS paní Řapkové z Rokycan, velké znalkyně a chovatelky nejen bobtailů, ale i pasteveckých plemen (kavkazák, středoasiat).

Byli jsme s ním párkrát na výstavách a tehdy poprvé jsme byli konfrontováni se "světem výstav" v Česku, s nepřejícností, nepřátelskou atmosférou a rivalitou, navíc jsme byli členy "nesprávného" klubu.

Na výstavy jsme přestali jezdit, protože jako naprostí začátečníci jsme si naivně mysleli, že půjde první řadě o přátelská setkávání příznivců plemene a realita nás zcela odradila.

Jelikož se u něj ale projevilo entropium, které muselo být operativně řešeno, do chovu jsme ho samozřejmě nepustili, stal se z něj "pouze" milý rodinný pes, který nás doprovázel prakticky všude, jezdil s námi i k moři, miloval vodu a chodil si zaplavat stejně, jako si jde zaplavat typický milovní koupání. Twinky byl nesmírně veselý, temperamentní a mimořádně poslušný pes, při procházkách jsme prakticky nepotřebovali vodítko, poslouchal na slovo či pouhé gesto. Inu ovčák.

V seniorském věku ho začalo zlobit srdce, vyšetření ukázalo, že má před sebou jen pár měsíců života s hrstí prášků denně. Někdy byl zavodněný tak, že mu veterináři pomocí jehel vypouštěli z břicha nadbytečnou vodu, pak se mu dýchalo o něco lépe. Příchod Falca mu o několik měsíců prodloužil život, ale pak přišla torze a ta už byla osudová, i přes včasnou pomoc veterináře už to "nedal", anestesie byla s ohledem na stav jeho srdce fatální. Byl to skvělý pes a společník.