NV Argeles 2022

Po dvouleté pauze jsme se opět vrátili do Argeles na NV pyrenejských plemen, pořádanou francouzským klubem R.A.C.P.

Poslední tři roky nebyly vůbec jednoduché a současná situace v Evropě také nenabízí příliš důvodů k optimismu. Loni naše cesta na výstavu předčasně skončila ve francouzském Mâconu, kde musel být Arán akutně operován, neboť jej přímo na cestě postihla torze žaludku. Byť se po operaci výborně zotavil a dokázal se vrátit do výstavního kruhu, a dokonce opět vítězit, stejně jsem měla z dlouhé cesty nemalé obavy. Když něco takového prožijete, vnitřního strachu už se nikdy nezbavíte. Je to stále ve mně, při každém "zaškrundání" v útrobách mých psů se mi sevře žaludek a čekám, kdy "to" zase přijde. I itinerář cesty jest taktéž plánován podle toho, kde jsou dosažitelní veterináři...

Přede mnou stála rovněž "Sofiina volba", tj. koho vzít na výstavu a co se zbytkem smečky. Albinka by si vzhledem k její výborné kondici zasloužila jet také, zatímco Biesca by na výstavě v momentálním stavu totálního vylínání srsti neměla šanci. Aránek také nebyl zrovna v srsti, veškerá podsada pryč a ještě byl "ozdoben" velkou lysinou na boku, následku to jeho již tradičního letního hot spotu... Nakonec ale jel Aránek s Cariňou, neboť jsem s Cariňou plánovala složit povahový test, který loni logicky absolvovat nemohla. Současně jsme se rozhodli i pro dovolenou v chorvatské Dalmácii, oba jsme ji již potřebovali. Holky jsem tedy odvezla na Slovensko k mé kamarádce, jíž maximálně důvěřuji a vím, že se o holky skvěle postará a v případě nutnosti dopraví i k veterináři. Naštěstí nic takového nebylo třeba, holky si dovolenou na Slovensku báječně užily. Z Bašky Vody jsme se se poté "přesunuli" dva tisíce km přes Slovinsko a Itálii do Argeles, a že to tedy bylo hodně vyčerpávající, o tom snad netřeba pochybovat.

Cariňa se mnou v sobotu úspěšně složila kýžený povahový test a pak už nás čekalo setkání s mnoha přáteli a známými a magická atmosféra výstavy. Letos větší část php posuzovala paní Reilhac, na Arána připadlo posouzení prezidentem francouzského klubu. V den výstavy bylo jako obvykle vedro, naštěstí pro Arána byla jeho třída posouzena ještě dopoledne, zatímco Cariňa přišla na řadu až pozdě odpoledne, kdy už slunce neúprosně pražilo. Aránek si zjevně uvědomoval důležitost situace, neboť v kruhu se doslova vznášel s hrdě vztyčenou hlavou a ocasem pyšně neseným nahoře a zcela zaslouženě třídu veteránů vyhrál, čímž splnil podmínky pro udělení titul Veterán CH Francie. Opět jsem si uvědomila, jak výjimečný jedinec Arán je, i v jeho věku a po přežití tak vážného stavu, jakým torze je, je schopen vítězit, a to byl z vystavovaných veteránů nejstarší a přesto je - falešná skromnost musí jít stranou - o mnoho tříd převyšoval jak pohybem, tak i exteriérem.

Cariňa obdržela v konkurenci starších a "hotových" fen známku výborná 5, s čímž jsem také spokojená, neboť vím, jak přísná je tato paní rozhodčí. A jako pokaždé jsme se zúčastnili jak přehlídky - defilé účastníků zastupujících jednotlivé státy, tak i závěrečných soutěží. Výstava skončila až okolo 18. hodiny a pak už jen složit stan (práce cca na 1,5 hodiny), vše po sobě uklidit, bagáž nacpat do auta a hurá či spíš odplazit se na večeři do naší oblíbené hospůdky, kam chodíme pokaždé, když jsme v Pyrenejích. Celý rok se vždy těším na jejich domácí Fondant au chocolat, který prostě nemá konkurenci. Jsem šťastná, že letos vše proběhlo bez komplikací. A setkání s milovníky plemene vynahradí veškeré nepohodlí, které je s tak dalekou cestou spojeno. À bientôt!