NV Argeles 2025

Naši letošní cestu do Pyrenejí bych charakterizovala jako ryze jazzovou. Během dlouhé jízdy napříč okouzlující Francií vždy naladíme hudební stanici "Jazz and soul", táhlé a nostalgické a jakoby barem "zakouřené" songy, jako např. "Black Coffee" (fenomenální Sarah Vaughan) nás uvedou do správného rozpoložení a cesta rychle ubíhá. Letos mne zasáhl hudební blesk, ač nejsem valná znalkyně jazzu, při náhodném poslechu jedné staré jazzové písně, se mi doslova zastavil dech. Rychle jsem za pomoci apky v mobilu dohledala, že skladba se jmenuje "But not for me" a interpret s magickým hlasem je "nějaký" Chet Baker, přezdívaný jako "Prince of Cool". Nedalo mi to, a tak, zatímco manžel řídil, já si v mobilu vypátrala maximum informací o tomto hudebníkovi. S úžasem jsem zjistila, že jedná o jednoho z nejuznávanějších jazzových trumpetistů a stylovou ikonu cool jazzu, Chet Baker hrával s Charliem Parkerem a Milesem Davisem! Na sklonku jeho pohnutého a bohužel příliš krátkého života, plného vzestupů, pádů a především "metráků" heroinu, nahrával i s Elvisem Costellem. O Chetovi byl dokonce natočen ceněný film, v němž jej hraje můj oblíbenec Ethan Hawke, existuje také dokument, v němž osobně vystupuje divokým životních stylem již notně poznamenaný Chet, ale také např. i Viggo Mortensen.

Do Pyrenejí jsem dojela s hřejivým pocitem, že jsem právě "objevila" svého jazzového "Jima Morrisona", po návratu domů jsme si Chetovy uhrančivé skladby s gustem poslechli na Tidalu. Chet Baker tak definitivně rozšířil již tak mimořádně početný zástup mých hudebních lásek.

Nyní však zpět k dění v Argeles. Letos jsme měla šťastnou ruku při výběru apartmentu, který ležel na samotě vysoko v horách, obklopen jen pastvinami se stády ušlechtile působících kravek v krémové barvě. Naši ubytovatelé byli velmi milí mladí lidé, z předchozí komunikace s nimi jsem věděla, že mají hodnou pyrenejku Heidi, kterou adoptovali z nevhodných podmínek. Heidi si s mými holkami výborně rozuměla, zejména s Estivkou si užily vzájemných her.

V neděli  posuzovali php pan Alain Pecoult (feny) a pan Daniel Schwartz (psi).

V pátek a v sobotu panovalo umrtvující vedro, cca okolo 36 stupňů Celsia, v pátek Estivka v mém doprovodu úspěšně složila u bývalého prezidenta RACP pana Pecoulta povahový test s plným počtem 20 bodů. Na sobotní den výstavy holky přihlášeny nebyly, mohli jsme si tedy všichni přispat, do Argeles jsme se vydali až odpoledne podívat se na závěrečné soutěže. Ze soboty na neděli vypukla silná bouře, intenzivně pociťovaná především zde – nahoře v horách. Od chvíle, kdy bouře vypukla, intenzivně lilo a liják pokračoval jen s kratičkými přestávkami až do nedělního večera. Nicméně i přes nepřízeň počasí jsem jako první nastoupila do kruhu s Estivkou (mezitřída), k mému velkému překvapení Estivka mimořádně kvalitní soupeřky porazila a třídu vyhrála, byť momentálně je na vrcholu línání. Neméně vylínaná Cariňa v třídě šampionů obdržela známku výborná, předváděl ji manžel. I když nás počasí v komunikaci s přáteli a známými v neděli dost limitovalo (každý se snažil před bičujícím deštěm být zalezlý ve stanu), už v předchozí dva dny jsme měli možnost pohovořit se všemi, s nimiž se rádi vidíme a máme si vždy co říci. Obrovskou radost nám udělalo vítězství otce i – Zagala "Zimby", který je ve svých 9 letech v životní formě a vyhrál nejen titul BOB, nýbrž i BIS! Tento překrásný a zde v Argeles "věčně druhý" pes už loni vyhrál titul Best expression a letos jen potvrdil, že patří do té nejvyšší ligy, Zagal je pro mne ztělesněním dokonalého představitele plemene. Jsem Lesley moc vděčná, že jsem jej měla možnost použít v mém chovu.

Titul CACS získal krásný mladý pes z Belgie. CAC a BOS vyhrála nádherná fena se španělskými geny z Portugalska. I přes rozmary počasí to byl pro nás, ostatně jako každý rok intenzivní zážitek a jsme rádi, že jsme mohli být u toho.