NV Argeles 2018

16.09.2018

Národní výstava pyrenejských plemen je (nejen) pro nás velkou událostí, na kterou se těším celý rok. Vše o výstavě i její magické atmosféře jsem již vícekrát popsala v reportážích z předchozích let, nemá smysl se opakovat.

Největší překvapení nám uchystal Aránek, zvítězil nejprve ve své třídě, posléze získal i titul nejlepšího psa, následoval titul BOB, pak i vítězství ve skupině II a na závěr titul BIS celé výstavy! Ani v těch nejšílenějších představách by nás nenapadlo, že se něco takového vůbec může opakovat, vždyť Arán tuto výstavu v loňském roce rovněž vyhrál... Podle výpovědí pamětníků starých časů se tak stalo pouze jednou v historii klubových výstav, tj. že titul BIS vyhrál dvakrát tentýž jedinec (tj. představitel plemene php) a tím byl legendární Estom Du Comté du Foix z elitního francouzského chovu. Obrovské emoce a radost, opravdu jen velmi těžko lze popsat pocity, které jsme zažívali, když byl po dlouhém, tropickém a fyzicky dost náročném dni (výstava skončila až po 17. hodině) vyhlášen celkový vítěz výstavy. A je nám obrovskou ctí, že členové výboru francouzského klubu udělili již podruhé titul nejvyšší právě jedinci odchovanému v ČR.

Všem posuzovatelům a klubu děkujeme za toto ocenění, jež má ve světě pyrenejských horských psů mimořádnou váhu a prestiž. Mám-li to shrnout, letošní rok byl emočně velmi silný. Podnikli jsme předlouhou cestu za krycím psem k našim přátelům do Španělska, ze spojení se narodilo 9 silných a zdravých štěňátek, Albinka byla skvělá matka a my jsme se věnovali pouze štěňatům, na výstavy nebyl čas. Po dlouhé výstavní pauze se Aránek úspěšně navrátil do výstavního kruhu a triumfem na NV ve Francii potvrdil, že je to výjimečný jedinec mimořádných kvalit, což nejsou má slova, ale hodnocení několika zcela nezávislých posuzovatelů ze země původu. Přála bych každému, aby se svým vlastním odchovem zažil ten nádherný pocit z úspěchu na nejprestižnější výstavě na světě. Před mnoha lety jsme se této výstavy zúčastnili poprvé a cítili jsme se jako naprostí outsideři, nikdo nás neznal a nikoho jsme nezajímali. Dnes, doufejme, že i snad i díky naší vytrvalé misi již v zemi původu existuje určité povědomí o naší malé zemi.